Padesát pošestnácté
Stála jak Lotova žena, v strnulých očích nepřítomný výraz. Za ruku držela usedavě plačící děcko, slzy jak hrachy, u nosu jak žábry pulsující bublinky. Sousoší žuly a popraskaného pískovce.
Obcházeli jsem obloukem.
Obcházela jsem obloukem.
Nepleť se mezi matku a dítě, do cizího neštěstí!
„Nepotřebujete pomoc?“
Trhaně otočila hlavu.
„Nevíte, jak ho utěšit?“ unaveně.
Přičapla jsem k dítěti, vytáhla papírový kapesníček.
„Proč pláčeš, drobečku?“
„Ci maminku!“ obrátilo ke mně topící se oči.
„Další střih? Jak moc zkoušíme trpělivost čtenáře?“
„Klid. Fyzikální zákony. Matka nikdy nenechá takhle plakat dítě. Ergo: Skoba je zpátky i s dítětem, které zmizelo v minulém díle.“
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Musela jsem si projít pár
Musela jsem si projít pár dílů zpět, abych se zorientovala, nějak ztrácím souvislosti (pokud jsem je vůbec kdy měla :)). Takže Skoba je zpět a to dítě je dítě její sestry? jesti jsem to dobře pochopila.
No, uvidíme, co bude dál.
Není (Padesátka je složitý
Není (Padesátka je složitý projekt na sledování, najmě v dubnu): Skoba po útěku z vězení zjistila (resp. to zjistil čtenář), že její dítě a matka, ze které si po její vraždě vytvořila fiktivní sestru, jsou mrtvy, v jejích očích "ukradeny": v minulém díle tedy ukradla dítě "zpět" (samozřejmě nikoli vlastní mrtvé) a nyní hledá "sestru", tedy někoho, kdo by se o ně staral...
tak tyhle souvislosti mi taky
tak tyhle souvislosti mi taky úplně unikly, ovšem krást děti...
doufám, že se dítě vrátí mamince do nejdřív
To uřvané dítě máš bolestně
To uřvané dítě máš bolestně přesně popsané. :(
Díky!
Díky!
Rozhodla jsem se, až skončí
Rozhodla jsem se, až skončí tenhle tryskový měsíc, přečtu si několik dílů zpět, ať se zase zorientuju. Zatím jen - moc se mi líbí tohle: u nosu jak žábry pulsující bublinky. :-)
Moudré to rozhodnutí, po
Moudré to rozhodnutí, po dubnu bude více času na padesátku, ba člověk ji bude v poklidu pročítat s chutí! Také to tak dělám...