Dotazy zakázány

Obrázek uživatele Elet
Úvodní poznámka: 

Bylo jednou jedno tabu...

Fandom: 
Drabble: 

Jako by jí někdo přilepil na čelo ceduli: Můj život je přísně tajný. Dotazy zakázány.
A přitom se, teď už byla schopná to tak říci, zas tak moc nestalo. Prostě skončila na vozíku.
Jenže od té doby se dotazy dělily do tří skupin.

„Zvládneš se obléknout? Řídíš auto? A jak rychle ten vozík jezdí?“
Zeptal se tak každý druhý.

„Můžeš ještě mít sex?“
Zeptal se málokdo. Jednoduše tabu na druhou.

„Kam zrovna jdeš? Teda... jedeš? Nebo... ne, promiň, neodpovídej.“
Zeptali se všichni. Každý jednou. Od té doby už zásadně jen: „Jak se vlastně máš?“

A cedule na čele dál lhala...

Komentáře

Obrázek uživatele Terda

Asi mě nenapadá vhodný komentář, ale rozhodně to člověka nutí přemýšlet.

Obrázek uživatele Elet

Děkuji, to jsem ráda :)

Obrázek uživatele mila_jj

To je téma k zamyšlení.

Napadá mne, že jsem se nikdy neptala. Vozíčkáři (pár jich znám) mne beze slov naučili, že každý jsme nějaký. Já jsem tlustá, ty potřebuješ brýle, on má místo nohou kola. Co je na tom divného? Když se blbě neptáš těch prvních dvou, nezeptáš se ani třetího. Prostě jen bez řečí podržíš dveře, je-li to potřeba, stejně, jako bys podala lupu.

Obrázek uživatele Elet

Děkuji za komentář, souhlasím s Tebou. Je skvělé, když to člověk dokáže brát tak, jak píšeš, a rozhodně nechci nabádat k žádnému hromadnému zpovídání lidí na vozíku jen proto, že jsou na vozíku, jen jsem chtěla naznačit, že to téma zkrátka nemusí být tabu :)

Obrázek uživatele Skřítě

To je skvěle zpracované téma, které brnká na mou notu a srdce speciálního pedagoga... Myslím, že by to byl super diskusní podnět do nějaké hodiny na základce ;-)

Obrázek uživatele Elet

Děkuji, jako dobrovolnice jsem s vozíčkáři docela často v kontaktu, takže otevřenou komunikaci vnímám jako základ :)

-A A +A