Právo na informace
Zelené stěny. Chladné kachličky. Mdlé světlo. Siluety v bílých pláštích. Páchne to tu dezinfekcí, vypulírovanou chirurgickou ocelí. Giuliettu svírá vzpomínka na matku. Když sem šla naposledy jako malá…
„Přejete si?“
Zmateně zamrká. Nadechne se k odpovědi.
„Nemám tu jenom vás. Podívejte se kolem.“
„Promítač Vito od nás z vesnice…“
„A příjmení?“ tázavě zvednuté obočí.
Zavrtěla hlavou. Proč se ho nikdy nezeptala.
„A vy jste jeho…?“
„Já jsem jeho… přítelkyně.“ Jindy by to znělo tak krásně.
„Je mi líto, maličká, ale nesmím vám podat žádné informace, pokud nejste rodinný příslušník. Takový je zákon... Další…“
Zoufale se sesune na sedačku v čekárně.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
:'(((
Měla říct snoubenka, kočička malá, to už se počítá. Píp.
Když ona je ještě zaťuntěná..
Když ona je ještě zaťuntěná... To ona neví a v takovou chvíli.
Oh, tak jsem asi doufala
Oh, tak jsem asi doufala marně :-(
Och... To je hrozné... Aj my
Och... To je hrozné... Aj my budeme zúfalo čakať na ďalší diel.
:( Fňuk
:( Fňuk
To má holt blbý, dozví se prd
To má holt blbý, dozví se prd
Omňu, chudák děvče...
Omňu, chudák děvče...