Výsluní
V komnatách Nebelvíru probíhala bouřlivá oslava. „Nandali jsme jim to!
Rozmázli jsme Zmijozel na celý čáře!“
„Si piš! Vždyť hráli jak lemry!“
James a Sirius si přiťukávali dýňovou šťávou, Remus uznale pokyvoval hlavou a Petr se držel stranou.
Potter zářil. Jeho jméno skandovali žáci téměř všech kolejí. Profesoři vyjadřovali uznání nad takovým talentem. Jenže Jamesovo světlo pohasínalo v blízkosti té nejzářivější hvězdy, nové primusky.
„Brácho, tu holku bych chtěl.“
„Ta si o tebe neopře ani kolo, kámo. Zapomeň konečně na Lily Evansovou,“ radil mu Sirius.
Nedal si říct, usiloval o ni nenápadně. A jednoho dne vyslovila to nádherné slůvko: Ano.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Pěkné, docela dobře si to je
Pěkné, docela dobře si to je lze takhle představit.
Bezva, já mám ty dva hrozně
Bezva, já mám ty dva hrozně ráda. ♥