16. část - ...neboť jejich je království vojenské

Obrázek uživatele Tora
Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Sheila a Gonny, strážci rozhraní, dorazili po drobném extempore na vojenské rotě spolu s vojáky Holemým a Staňou k ruinám bývalého zámečku v Maříži. Na základě čísel, vyrytých na plášti strých hodinek našli místo, o kterém se domnívají, že by to mohl být vchod do bývalé krypty. Vzhledem k pokročilému času se však vrátili do Slavonic a všichni přespali u Gonnyho známého, malíře Alexandra Helebranta. Vojáci, sytí a napojení vodkou, brzy usnuli. Sheila pak zjistila, že malíř je vlastně místní revírník a konečně se vyspala v pořádné posteli.

Kapitola: 

Vyzbrojeni páčidlem, které jsme si půjčili od malíře, jsme začali zkoumat, kterak se dostat sklepu pod kůži. Hádanku nakonec rozlouskl Staňa. Vybral si jednu z malých škvír, nacpal do ní hrot páčidla a sešlápl kovovou tyč k zemi. Ozvalo se zapraskání a pod vrstvou prachu se vyrýsoval obdélník. Staňa ho znalecky obhlédl, nasadil páčidlo o kus dál a opakoval postup. Po čtvrtém zapáčení zpuchřelé dřevo nevydrželo, zapraskalo a po chvíli už jsme nahlíželi malým otvorem do hlubiny pod námi.
„Vemte tendle trám,“ poručil nám potom, „a jak to tady nadzvednu, tak ho tam narvěte. Je větší, bude líp páčit.“
Měl pravdu. Po krátkém odporu to poklop vzdal a my hleděli na řadu schodů, ztrácející se v temnotě.
„Měls pravdu, ministerskej,“ plácl Holemý Gonnyho po zádech. „Tak dem, ne?“
Než jsme je stačili zastavit, popadli vojáci každý svůj samopal, z hlubin kapes vytasili baterky a zmizeli v díře.
„Počkejte, blázni!“ křikla jsem za nimi. „Nevíte, co tam je!“
„Sklep,“ ozvalo se zespoda dutě. „Cos čekala? Cestu do středu Země? Nebo vinárnu s obsluhou?“
„Pitomci!“ ulevila jsem si vztekle.
Gonny se usmál. „Budiž jim odpuštěno, neboť jejich je království vojenské.“ Vytáhl wigitor a podíval se na mě. „Počkej tady.“
„Na to zapomeň,“ odvětila jsem a sáhla po svém přístroji. „Jdu taky, tohle si nenechám ujít.“
„Kdyby se to zřítilo, měl by být někdo nahoře, aby zavolal pomoc,“ kontroval Gonny.
„Bezva, tak tu počkej.“
„Sheilo!“
Nečekala jsem a prosmýkla se kolem něj dolů. Jestli chce hlídat, ať si hlídá. Pokud sklep nespadl na ty dva trouby tam vpředu, tak snad ještě nějakou dobu vydrží.
Použila jsem wigitor jako baterku a opatrně sestupovala po navlhlých stupních.
Staňa a Holemý stáli ve středu nevysoké klenuté místnosti a svítili nad sebe.
„Strop v pohodě,“ přivítal mě Holemý.
Přimhouřila jsem oči a propátrala okolí. Linie rozhraní byla pevná, bez narušení. Oddechla jsem si. Zdá se, že tady nic nehrozí.
Světlo zesílilo a prostoru ubylo, dorazil i Gonny. Vztekle se na mne podíval a švenknul světlem wigitoru po místnosti.
Paprsek osvětlil hliněnou podlahu, od které táhlo vlhko, opadanou omítku a hrbolaté schody. Vzduch byl nasáklý pachem zeminy, prachu a čehosi neidentifikovatelného, snad myšího trusu. Otřásla jsem se.
„Fakt jen sklep.“ Otočila jsem se a chtěla udělat pár kroků k východu, když vtom mě Gonny zastavil.
„Kdepak sklep, Šej. Podívej.“
Paprsek jeho wigitoru ozářil stěnu naproti vchodu. Z neomítnuté stěny vystupovala spleť tmavých linek.
„Ruce stromu,“ vydechla jsem.
Malba – či co to bylo – opravdu připomínala dvě ruce, přiložené zápěstími k sobě, s dlaněmi a prsty doširoka rozevřenými. Nebo taky korunu stromu se silným popraskaným kmenem.
„Prostup,“ přikývl Gonny, ale než stačil říci cokoli dalšího, ozval se vyděšený Holemý.
„Tam, tam…“ začal koktat. Stál stranou a díval se směrem, kam Gonny svítil. „Někdo tam je!“ Nestačil ani doříct a Staňa už mířil samopalem do míst, kam svobodník vyděšeně ukazoval.
„Neblbni,“ strazil mu Gonny hlaveň k zemi. „Kulky se o zeď odrazí a schytáme to my! Navíc nám upadne hlava od toho rachotu! Tady nejsi na čáře, vole!“
Staňa polkl, ale pak poslušně samopal zajistil a vrátil zpět na rameno.
„Máš pravdu, šéfe,“ uznal.
„Je pryč,“ hlesl Holemý. „Ten stín, či co to bylo, je pryč.“
Podívali jsme se na sebe a Gonny pomalu stočil světlo zpátky ke zdi.
Holemý se znovu rozklepal.
„Je tam! Už je tam zas! On je… on je…“ ustoupil v úleku pár rychlých kroků dozadu a přitom narazil hlavou na výčnělek, který nebezpečně trčel ze zdi. Zasténal a sesunul se k zemi.
Rychle jsem k němu přiklekla a položila mu ruku na hrudník.
„Je v pořádku, dýchá. Ani nekrvácí, jen se pořádně praštil. Potřebuje na vzduch,“ obrátila jsem se na Staňu, který vyděšeně zíral na ležícího kamaráda. „Vezmi ho ven, prosím tě.“
Hromotluk se shýbl, a jako by sbíral ze země pírko, si svobodníka přehodil přes rameno. Pak se ohnul ještě jednou, zvedl jeho zbraň a opatrně se vydal po schodech nahoru.
„Posviť tam prosím tě ještě jednou,“ poprosila jsem Gonnyho. Zůstala jsem stát v místech, odkud Staňa odnesl Holemého, a zadívala se směrem ke kříži. Gonny obrátil kužel světla na zadní stěnu krypty a já sebou leknutím škubla.
V koruně stromu – nebo prstech ruky, jak je libo – byl zapleten člověk. Ruce i nohy mu bezvládně visely k zemi. Vypadal jak mrtvá zpřelámaná loutka.
Kdyby na nás neupíral pohled plný bolesti.

Komentáře

Obrázek uživatele KattyV

Páni, to je napínavé. Zdá se, že legrace skončila a teď přijde drama. Začínám se bát.

Obrázek uživatele Tora

Tak nemůžou pořád jen chodit tam a sem :). Díky.

Obrázek uživatele Apatyka

Ale tak. Tohle začíná být jak seriál: Gradije to, graduje to a stop, pokračování příště... A nejhorší je, že já už na té povídce začínám být závislá...

Obrázek uživatele Tora

Tvé přiznání mě těší, ale taky zavazuje, snad dostojím očekávání

Obrázek uživatele Aries

Tý jo! Zírám.
(a mimochodem, během čtení jsem si říkala, že jestli se těm dvěma vojákům něco stane, budu na strážce osobně dost naštvaná. Ale zdá se, že už se to vyřešilo, aspoň prozatím)

Obrázek uživatele Aveva

Souhlas. Mně je navíc Staňa nakonec docela sympatickej :o)

Obrázek uživatele Tora

Oni lidem ubližovat nesmí, musí je chránit, takže pokud to jen trochu půjde, tak je budou chránit :) ale jasně, pokud někam vojáci bezhlavě vletí, to asi nezachrání, no... uvidíme.

Obrázek uživatele Arenga

jojo, mně taky

Obrázek uživatele Arenga

tak to je hodně dobré a hodně napínavé

Obrázek uživatele Tora

To mě těší :)

Obrázek uživatele kytka

Páni! To teda nabralo obrat! Konec legrace, začíná drama.

Obrázek uživatele Tora

Tak nejsou tam na opalování, že jo, toho už bylo dost :) Díky.

Obrázek uživatele ef77

Ty brďo, tomu říkám napínavý.

Obrázek uživatele Tora

To mě těší, moc :)

Obrázek uživatele neviathiel

No nazdar. Fujtajbl vespolek

Obrázek uživatele Tora

:)))))))))))

Obrázek uživatele mila_jj

Toro, ty máš mimořádné nadání děsit lidi, ale asi to tedy víš. :D

Obrázek uživatele Tora

Já? to nééé, to snad nebude tak zlý

Věci na pokračování já prostě nesmím číst! Nemohla bys tak jako třeba omylem zveřejnit další díl?

Obrázek uživatele Tora

no, obávám se, že nemohla :)

Ale to je týrání! Přece ho tam nenecháš trpět celý týden!

Obrázek uživatele Tora

co naděláme, já si týdenní intervaly nevymyslela, tak co teď, že jo :)

Obrázek uživatele Regi

Ještě, že to čtu ráno. Bojíííím!

Obrázek uživatele Tora

Změna musí být:) jinak by to byla nuda

Obrázek uživatele Killman

Tak konečně. Něco objevili.

-A A +A