Šestnáctá

Obrázek uživatele Skřítě
Fandom: 
Povídka: 
Kapitola: 

Svěřím ti teď, můj deníčku,
mýtus časem zbořený,
o tom, že zlo k jedné Irce sahá svými kořeny.
Sice nechtě prozradila víc než měla říci,
jiný důvod mám však zhasnout její bílou svíci.
Že mám cosi společného se schovankou její,
ví jenom pár vyvolených a též ptáci pějí.
Lucka byla štíhlá dívka atletické postavy,
oválná tvář, světlé vlasy, jak legenda vypráví.
Štěbetal mi snad ten kos,
že má úzký, rovný nos,
trošku koňskou tvář
a je samotář.
Holka s bujnou fantazií, prý vnímavá citlivka,
svoji službu nastoupila coby mladá naivka.
Pamatuješ na pohádku o království plném smutku?
O stejném teď vyprávím ti, a svém prvním trestném skutku.
Pro mě ale Lucka byla mou obětí třetí,
to pro přehled, jak těm dámám měsíce jen letí.
Neskutečně utíká čas a na konci roku,
dokončím své temné dílo i poslední sloku.
Lucka měla vztah k přírodě, byla bytost jemná,
přesto by se v jejím žití našla stránka temná.
V mládí si král čas od času dopřál vína sklenku,
za těch časů Lucii si vybral za milenku.
Od manželky utíkal pryč do náruče Lucie,
královna však obtěžkala, čímž skončily orgie.
Zhrzenou milenku nechtěl hnát od dvora,
netušil jakého probudil netvora.
Lucka se na oko smířila s prohrou,
dál králi slouží, však počítá s dohrou.
Vymyslela plán jak znovu získat jeho přízeň,
odplatou je kouzlo, které způsobí mu trýzeň.
Myslí, že se jeho lásky takhle znovu dovolá,
na pomoc si čarodějku z temných hvozdů povolá.
Prokletím pak stihly krále, aby nikdy neměl syna,
čímž na vzniku všeho zlého ulpívá i její vina.
Prostřednictvím temných kouzel měl mu osud chlapce dát
jenom tehdy, když s ní znovu stejné lože bude stlát.
Princeznička vytušila jakou roli chůva hrála,
že milenkou krále byla a o jeho přízeň stála.
Věděla též, že prokletí nakonec se věštbou stalo,
věštbou, která nevyšla by, kdyby všechno neselhalo.

Žily byly ve věži dvě odvržené ženy,
obě touží po jediném, domoci se změny.
Osud je však nespojuje, sokyně z nich činí,
ze života zpackaného jedna druhou viní.
Z Lucie je přísná chůva
a z princezny roste sůva.
Lucka zlozvyk hloupý má, že občas ze sna hovoří,
není divu, že princezna zvědavostí zahoří.
Tak se dozví o Lucčině členství v tajném spolku,
samo nebe poslalo jí do služeb tu holku.
Princezna v tom vidí šanci a hned hledá cestu,
jak dosáhnout svého cíle a uniknout trestu.

Ten příběh byl inspirací pro mou první roli,
sehrát dějství levobočka na šachovém poli.
Obětovat sebe sama, to společné s Luckou máme,
myslela, že všechno ztratím a znovu se neshledáme.
Dlouhá doba uplynula, tvář pokryly vrásky,
její vrah měl být tím plodem romantické lásky.
Moje uši slyšely vše, tedy víc než měly,
zosnovat mi bylo přáno můj plán víc než smělý.
Součástí byl nápoj po němž Lucka řekla víc než chtěla,
jak to v jejich spolku chodí podrobně mi pověděla.
Uvězněna ve sklepení sérum pravdy polyká,
podrobnosti prozrazuje, sdílností se zalyká.
Když vím o všem víc než dost,
rozhlásím, že spolkla kost.
Nad tělem se zavře voda, ryby si s ním poradí,
v tu chvíli už je mi jedno, co se šušká v podhradí.
Prostý kříž prázdný hrob důstojně zdobí,
mé srdce zůstává dál plné zloby.
Tarotovou kartu Měsíc spolu s rybí šupinou,
na tom hrobě zanechávám se svou duší nevinnou.
Zde se zrodil hřích a vina, opál v ruce třímám,
“smrt za život, princezničko, proti větru hřímám.”

Odhal třetí nápovědu, chce to trošku um,
kromě nitra spoléhej se také na rozum.
Nejsi-li dost trpělivý, chuť si nechej zajít,
rozpůlený popis činu těžko zvládneš najít.

Komentáře

To je tedy odhalení!
Tak téhle mi líto není,
podívejme na chůvu, jakou hrála úlohu,
že jsem něco vytušila bohužel říct nemohu.
Zašla příliš daleko a za to z ní zbyl jenom prach
a ten bídák "levoboček", to byl tedy ten náš vrah...
Už se trochu vyjasňuje, přesto trvá temnota,
kdoví, jak se ještě tenhle temný příběh zamotá.

Obrázek uživatele kytka

Tak tedy Levoboček. Že je vrah, jsem tušila. Ale že to on má na svědomí celou sérii, to mě nenapadlo. Copak má asi za motiv...

-A A +A