V údolí růží 17. - Šplhající hvězda

Obrázek uživatele Profesor
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

Je čas plakat i čas smát se,
čas truchlit i čas poskakovat.
Kazatel 3;4

Veverušku zaujala ji kazatelna. Chtěla na ni vyšplhat.
„Tam bych radši nechodil,“ ozval se za ní Stopař, „pokud nechceš, aby ses zřítila dolů.“
Šplhat se na starou kazatelnu nebylo totiž úplně bezpečné. Alespoň rodiče to vždycky tvrdily svým dětem, nejspíše, aby z té výšky nespadly a neublížily si.
Veveruška nebyla malé dítě a nedala se. Z kazatelny byl pěkný rozhled po kostele. Jak tam stála, zbloudilý paprsek slunečního světla nalezl její zlatovlasou hlavinku a dívka zaplála jako ta nejzářivější hvězda.
Byl čas se užasle smát.

Komentáře

Obrázek uživatele Aries

Milé

Obrázek uživatele Profesor

Díky.

Obrázek uživatele Terda

Krásné

Obrázek uživatele Profesor

Ti.

Podivuhodný okamžik.

Obrázek uživatele Profesor

Tak tak.;-)

Obrázek uživatele Faob

A vidím před sebou, kostely umí se světlem čarovat!!!

Obrázek uživatele Profesor

Ano, ano. I ten náš to umí.:-)

Obrázek uživatele Tora

To musela být nádhera

Obrázek uživatele Profesor

Díky za komentář. :-) Jen ono se to nikdy nestalo a stát ani nemohlo.

-A A +A