Den tam, kde kostry tančí XVIII.
Minuty dvanáctého hodiny odtikávají a v kabinetě za sbírkami sedí čtveřice mužů. Všichni čtyři upřeně hledí na dřevěnou špulku omotanou černou nití.
Daniel po chvíli zdvihne hlavu a podívá se do spoře osvětleného depozitáře. Zdá se mu, že ve stínech rozeznává pohyb blankytné ektoplasmy.
V tom se přede dveřmi vynoří Siegfried.
„Pěkné pozdravení, přeji, páni učitelé a pane strážče,“ osloví osazenstvo kabinetu. Když mu všichni odpoví, pokračuje. „Mohl bych vás požádat o vrácení té špulky?“
Jaroslav přistrčí špulku Siegfriedovi, který ji uchopí.
„Naše blankytná hvězdička si hrála,“ vysvětluje strážný duch. „Ve štupování fuseklí zazářila.“
„C-cože?!“ Muži propuknou v hlasitý smích.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
To se jim ani nedivím :)
To se jim ani nedivím :)
Díky.:-)
Já taky ne.;-D
Pěkné. :)
Pěkné. :)
:-)
Dík.
Tak to je bomba... něco
Tak to je bomba... něco takového bych opravdu nečekala!
:-)
Já ráda.;-) Děkuji za koment.
tak to jsem taky nečekala! :-
tak to jsem taky nečekala! :-)
:-))))
Služebníček.;-)
ani já ne :)
ani já ne :)
Díky.:-)
;-)