15. Přízrační jezdci

Obrázek uživatele Wee-wees
Úvodní poznámka: 

Koukám zběžně na DMD a až na občasné excesy jsou tam letos tak pěkný témata! Mrzí mě to, že nepíšu, ale padesátková kapitola mně vždycky důkladně vyšťaví po zbytek týdne. :)) Tak tady máte ten dnešní výlisek.

Kapitola: 

Vlastně neměla jízdu na koni ráda. Cybi by to nikdy nahlas nepřiznala, a zejména ne Lornovi, který jako většina důstojníků koně miloval. Jako královská dcera samozřejmě musela umět jezdit na koni, ale pokud si mohla vybrat, dala vždycky přednost cestování v dobře odpruženém voze.
Teď si ale nemohla zrovna moc vymýšlet.
Stálo před ní devět koní.
Jako začátek nějaké pohádky, napadlo ji maně. Devatero koní jede přes devatero hor a devatero řek...
Přistoupila k prvnímu z nich.

„Máš představu, co chce dělat?“ zamumlal Lorn k Yanssonovi.
„Mám několik teorií,“ usmál se starý muž. „Koneckonců, mně vždycky zajímalo vědění jako takové; nejsem ve skutečnosti nijak skvělý praktický mág.“
„A ona jo?“
„No, rozhodně je praktik.“
Cybi zatím přecházela od koně ke koni. Zdálo se, jako by ke každému z nich krátce promluvila, ale pokud přihlížející vojáci očekávali velké magické představení, jako viděli včera, byli zklamáni.
„A to je jako všechno?“ shrnul jejich pocity nahlas Ger, když princezna domluvila s posledním koněm a otočila se zpět k nim.
Yansson se zasmál.
„Zdá se, že má dobrý cit pro to, kdy je třeba být efektní a kdy efektivní.“

„Tak, hotovo. Můžeme jet. Dávejte prosím pozor, koně z toho můžou být trochu nervózní.“
„Z čeho?“ vyhrkl Ger, zjevně nervózní dost.
Ale Cybélie už nasedala na hřebce, kterého jí Lorn určil.
Vyrazili.

Lorn se později několikrát snažil popsat svoje pocity z té cesty. Ale zbyly mu z ní v paměti jen útržky; povědomý pohyb koně pod ním a krajina, která se kolem nich rozpila do jakési podivné šmouhy. Jeho smysly to nedokázaly vstřebat. Několikrát se pokusil zaostřit na pevný bod před nimi, skálu nebo strom ve vzdáleném ohybu cesty – ale než se nadál, najednou byli u něj a za ním.
Cybélie jela v čela a volila cestu tak, aby vsi a města míjeli. Přesto občas potkávali jiné poutníky – pěší, jezdce i povozy. Lorn nikdy nezapomněl jejich výrazy, nevěřícné a často vyděšené, když je minuli v jediném okamžiku a v dalším již mizeli za obzorem.
Ten den a po mnoho dalších se v kraji nemluvilo o ničem jiném než o přízračných jezdcích.

V půli odpoledne, na malé louce pod okrajem lesa princezna zastavila.
„Musíme nechat koně chvíli odpočinout.“
„A nejen je,“ zahučel kdosi z jeho mužů.
Lorn se opatrně svezl ze sedla. Každý pohyb se mu najednou zdál podivně pomalý. Jeho klisna sklonila hlavu a prohlížela si svoje přední nohy, jako by je viděla poprvé v životě.

Rozhlédl se po kraji a podle známých bodů a tvaru hor na obzoru usoudil, že za tři hodiny cesty urazili asi to, co by normálně jeli celý den. Pokud budou tímto tempem pokračovat...
„V noci to tak rychle nepůjde,“ odpověděla Cybi na jeho nevyslovenou otázku.
„Jestli to stihneme, bude to těsně.“

---

Pro Svaba byla smrt vždycky možnost. Nemůžete být voják a už vůbec nemůžete být velitel, pokud nejste s touto eventualitou smíření. Ale je něco jiného zemřít na bojišti; a něco jiného být ubit jako vzteklý pes tváří v tvář lidem, pro které jste chtěl o trochu lepší lepší svět. A ještě horší je ztratit s vlastní budoucností i budoucnost celého rodu – jeho starší syn Rob ho dnes na popraviště doprovodí. Co se stalo s jeho ženou a Svabovým malým vnoučkem, capartem sotva odstaveným od matčina prsu, to generál nevěděl. A jeho mladší syn Jorik, uvězněný v Gaumélách spolu s jeho dávným přítelem Lornem? Sotva je čekal lepší osud. Hrysovi se dalo vyčítat leccos, nedůslednost to však nebyla.
Tmavá, ledová noc se pomalu měnila ve větrné, kalné ráno. Svět se po krátké noční pauze probouzel. Místnosti nad sklepením radnice, ve kterém je drželi, ožívaly hlasy a dupáním stráží. Svab slyšel klapot koňských kopyt a rachocení vozů; pokřikování vojáků a vzdálené šumění scházejícího se davu – hlavní náměstí bylo jen pár metrů od nich. Čas se krátil.
Ach, kdyby byli alespoň dosáhli nějakého výsledku, než byli dopadeni! Ale tato jejich malá revolta měla vskutku krátkého trvání – skončila, dříve než vlastně pořádně začala. Sotva se sešli spolu s těmi, kteří se jediní odvažovali jen nečině nepřihlížet tomu, co se dělo... Nechtěli zabít krále. Byl to Hrys, ten had našeptávač, kterému chtěli zlomit krk. Kéž by jen na okamžik směl stisknout tu zmiji v prstech! Pak by se mu kráčelo smrti vstříc lehčeji.
O pár minut později pro něj přišli. Dva Černí jej vystrkali z cely ven; a z okolních kobek ostatní účastníky jejich malého, velmi krátkého spiknutí. Všichni byli jen v kalhotách a bílých košilích, prostovlasí. Vystrkali je po krátké cestě ze zadního vchodu, okolo radnice a uličkou mezi dvěma řadami vojáků na popraviště.
Dva pevné kůly a dlouhé břevno, ze kterého viselo pět smyček. A pět silných vojáků, každý s těžkým bičem v ruce. Zvláštní, jak málo potřebujete ke kruté vraždě pěti lidí. Břevno bylo vysoko, a když jim ruce upoutali do smyček, ti menší z nich viseli téměř ve vzduchu. I Svab musel stát na špičkách. Shlížel dolů do shromážděného davu. Náměstí bylo plné lidí, ale Svab ještě nikdy nezažil, aby byl dav, přihlížející popravě, tak zaražený a tichý.
Odpor k Hrysovi byla společný napříč všemi vrstvami.
Nemají ho rádi, pomyslel si generál, ale nejsou rozzlobení dost. Dokud popravují generály a šlechtice, ještě se jich to tolik netýká. A potom bude už pozdě.

Hrys sám stál na balkonu v prvním patře radnice, nad a za odsouzenci. Svab ho tak neviděl a byl za to upřímně rád. Slyšet jeho hlas, když předčítal smyšlená obvinění a rozsudek mu úplně stačilo.
„Začněte!“

Zavrzání podlahy, když popravčí přenesli váhu, krátké zasvištění a tlumený zvuk bičů nacházejících svůj cíl.
První rána dopadla.

Komentáře

Obrázek uživatele Aries

To byla jízda! Doufám, že to stihnou

Obrázek uživatele Aveva

Doufám, že ten konec je tam jenom na napínání čtenářů a že to stihnou!

Obrázek uživatele Wee-wees

No, tak má to důvod, proč jsem je nenechala prostě pověsit nebo setnout, že? :D

Obrázek uživatele Killman

Pěkně se to vyhrotilo.

Obrázek uživatele neviathiel

Drsné kouzlo

Obrázek uživatele kytka

Píšeš skvěle, ani nedýchám!

-A A +A