Stopa
Předchozí: http://sosaci.net/node/36656
Tabitha se bodne do prstu. Z červeně vlastní krve se jí zvedne žaludek. Nechá skanout kapku krve na zrcadlo. Zrcadlo patří k prázdnotě. Tabitha je prázdnota. Aleksandrův je oheň a ten má k prázdnotě blízko.
Kouzlí on. Tabitha šetří síly.
Ocitnou se u rozlehlého opuštěného domu se zašedlou omítkou, červenou doškovou střechu, spoustu arkýřů, hromadami štěrku, kamení a písku a polorozpadlým plotem se značkou Soukromý pozemek - zákaz vstupu.
Tabitha nebyla měsíce venku. Vítr jí cuchá vlasy a chladí tváře. Venku je podzim.
"Pojď. Nikdo nás neuvidí," zašeptá Aleksandr. Posunuté vnímání není zvukotěsné.
"Už jdu."
Opatrně se protáhnou dírou v plotě.
Další: http://sosaci.net/node/36861
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Napínavé.
Napínavé.
Že by? :)
Že by? :)
o_o
o_o
Není čeho se bát!
Není čeho se bát!
To se mi líbí. Magie, dům,
To se mi líbí. Magie, dům, podzim a Aleksandr a tak vůbec
Aleksandr je asi nejhezčí,
Aleksandr je asi nejhezčí, ale za mě má v podzimu velkou konkurenci.
fakt, napínák... už tam budem
fakt, napínák... už tam budem?
Už jsou za rohem :)
Už jsou za rohem :)
Já nevím, asi jsem po práci
Já nevím, asi jsem po práci už trochu mimo, ale mně to spíš po všech tě h předchozích drsňárnách přijde takový poklidný. :D
No jo, ani nemuseli lézt přes
No jo, ani nemuseli lézt přes
hřbitovní zeďplot