Paprsek vzpomínek
Dech větru kolébal listí nad našimi hlavami. Její vlasy vlály jako šustící stébla trávy kolem nás. Cinkot smíchu dozvučel.
„Nechtěl by ses přestěhovat na venkov? Je tady nádherně,“ povzdechla si.
„Ale ano, mohli bychom si koupit nějaký domek za městem…“
„Ano!“ znělo nadšeně. „S obrovskou zahradou…, kde se budou prohánět naše děti.
Budu tam pěstovat kytky… a s terasou, kam si můžeme večer sednout a dát nějaký drink… Udělejme to tak!“¨
„A nesmíme zapomenout na garáž. Musí mít garáž.“
„Dole bude velká prosklená kuchyně! Nahoře z podkroví bude úžasný pohled na pole a louky!“
To bude nádhera, problesklo nám hlavami.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
jo, to by bylo něco
jo, to by bylo něco
To je hezká představa. Teď už
To je hezká představa. Teď už jen naplánovat a zrealizovat:))
Opravdu krásná představa.
Opravdu krásná představa. Snad se z toho naplnilo aspoň něco.