Vlci
Včera jsme nahlédli do minulosti, dneska v tom budeme pokračovat. Pamatujete, jak to bylo s Anetinou matkou?
Po procházce byla celá nesvá, u večeře nemluvila a hledala útěchu v polévce.
„Copak je, broučku?“ vzala si ji na klín maminka.
„Tatínek říkal, že v lese žijí vlci,“ zašeptala Anetka s očima jako talíře. „Co když přijdou k nám domů?“
Klára ji pohladila po copaté hlavě. „Řekneš jim, že jsem doma. Na mě si žádný vlk nepřijde!“
Tehdy ji ukonejšila, ale když odešla, vlci se v nočních můrách vkradli zpátky. Zamykala by se na tisíc západů, aby neslyšela drápy skřípající na okenních tabulích. Nikdy úplně neodešli, dokud se nenarodila Karoline. Svou malou holčičku by před vlky chránila bez zaváhání.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Tvoje drabblata vždy vezmou
Tvoje drabblata vždy vezmou za srdce...
*klaní se* Díky.
*klaní se*
Díky.
Už si to nepamatuji. Bylo
Už si to nepamatuji. Bylo vysvětleno, proč ji Klára opustila?
Vůbec se Anetě nedivím, že každou noc bojovala s vlky. Tohle ji muselo hodně poznamenat...
Nebylo, možná někdy bude. Ale
Nebylo, možná někdy bude. Ale v zásadě nebyla spokojená se svým životem ženy v domácnosti a rozhodla se to řešit radikálně. Tedy, taky mohla být jako Maryša...
Děkuju za komentář.
Působivé, cituplné, bolestné.
Působivé, cituplné, bolestné. Tak ještěže sama vyrostla k tomuhle, když ji vlastní matka nechala vlkům napospas.
Děkuju za krásný komentář.
Děkuju za krásný komentář.