Versailleský mír
Pořád jenom zavřená s dětmi. Člověku to leze na mozek. Proto jsem před týdnem sbalila kufr a nechala oba kluky doma s manželem. To zvládnou, uklidňovala jsem se. A já fakt potřebuju vypadnout.
Versaille mě uvítalo rozkvetlými zahradami a vznosnou architekturou. Večery u vína, výběr sýrů, světlý chléb. Příjemné jarní slunce. Cestou po bulváru jsem se přistihla, že si zpívám. Pohoda po těle i na duchu. To už se mi dlouho nestalo.
Vrátila jsem se v sobotu večer. Z domu se ozývalo vytí a výskání. Otevřel mi manžel pomalovaný válečnými barvami: „Všichni živí,“ nahlásil udýchaně. Políbila jsem ho.
„Jsem doma.“
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Tak to vypadá, že si ty dny
Tak to vypadá, že si ty dny užili všichni! Moc hezké.
To je pěkné.
To je pěkné.
A jo, to jsou moc fajn návraty :-) taky si vzpomínám,voják jsem kdysi přijela z "volného víkendu" a muž s dcerou se zrovna plížili předsíní :-)
Hahaha...
Hahaha...
Koukám, všude stejně. My si bláhově myslíme, že se jim tuze stýská :D
Ne, tak naivní nejsem :-D
Ne, tak naivní nejsem :-D
I když u našeho nejmenšího nevím. To jsme ještě nezkusili ;-)
milé
milé
Krásne a zahrialo to pri
Krásne a zahrialo to pri srdci.
Pěkné, milé, pravdivé :)
Pěkné, milé, pravdivé :)
Krásně popsaný návrat k rodině.
:-)))