14. část

Než jsme se nacpali do dodávky, nastartovali a odpíchli od chodníku, baron Manfred už vybíhal ze vchodu do domu.Samozřejmě, že to byl on, kdo mě tu vyčmuchal. Alice nezaváhala ani minutu a plyn zmáčkla až k podlaze, takže jsme jen nadskočili. Potom otočila auto a přejeli jsme ho ještě jednou. Nebo se o to alespoň pokusili. Zmetek už stál na nohách a na poslední chvíli uhnul.
“Co se to tu sakra děje?” zeptala se Alice roztřeseným hlasem.” Vystřílela jsem do něj půlku zásobníku, přejela jsem ho a on se v klidu zvedl. Ten hajzl zabil Jardu!”
“Co kdybych ti řekl, že už je dávno mrtvej?”
“Blbost!”
Neodpověděl jsem. Sledoval jsem zpětné zrcátko, ale po baronovi ani vidu. Rozřešení záhady na sebe nenechalo dlouho čekat. O okamžik později se nám baron překulil ze střechy na kapotu. Instinktivně jsem do něj vypálil dávku z ingramu, ale takhle malé ráže si málem ani nevšiml. Z minimálního nápřahu nám rozbil přední sklo a sápal se dovnitř.
Nastal čas činů. Strhl jsem zbytečný odvaz z pravé ruky a odhalil zcela zdravou končetinu. Vřískající Alici jsem z klína vyrval brokovnici a vyčistil nám výhled. Jde to s ní líp než se stěrači.
Otočil jsem se k Alici, chytl volant a přidupl ji nohu na plynu až k podlaze. Dodávka vyskočila kupředu.
“A co kdybych ti řekl, že já jsem smrt?”