14. část - Už se perou? Už se perou!
Sheila a Gonny, strážci rozhraní, dorazili po drobném extempore na vojenské rotě spolu s vojáky Holemým a Staňou k ruinám bývalého zámečku v Maříži. Gonny všem ukázal čísla a obrázek, vyrytý na plášti starých hodinek a pak se šel poohlédnout do míst, kde snad stávala kaple mařížského zámečku.
A jak bylo žádáno v zadání, v této části se odhalí TEMNÁ TAJEMSTVÍ. Já bych to tedy na ty kluky ušatý nikdy nepráskla, ale když nám to bylo dáno za povinnost, co nadělám...
Jo a ještě varování: Obsahuje sprostá slova!
Když se Gonny vynořil z kopřiv, obalený prachem, svízelem přítulou a jiným slušivým plevelem, našel nás všechny tři spící sladkým spánkem spravedlivých.
„Popláááách!“ zařval, co nejhlasitěji dovedl, a pak už se hodlal jen škodolibě kochat.
Holemý vyletěl a obratem upadl zpět, sražený větví, pod níž ve spánku sklouzl.
Já sebou škubla, vypadla z rozsochy a zahučela do kopřiv za vyvrácený kmen.
Jen Staňa, věren vojenskému drilu, vyskočil. A nejen to. Samopal držel v pohotovostní poloze dřív, než rozlepil oči.
„Staňo, proboha, nestřílej,“ hrabala jsem se zpoza kmene, zatímco se jmenovaný s vytřeštěným výrazem otáčel kolem vlastní osy a hledal, do koho nebo čeho napálit první dávku. Holemý pod větvemi ani nedutal a Gonnymu došla škodolibost. Vida, co způsobil, zaplul obrovským skokem za první ruinu, kterou měl po ruce. Vzápětí vzduch rozrazil rachot samopalné dávky a zeď, za kterou se vtipálek skrýval, se rozstříkla v kusy omítky a cihel.
„Staňo! Staňo! To jsme my!“ křičela jsem, co mi hrdlo stačilo, a snažila se zpoza kmene zachytit samopalníkův pohled. Ve chvíli, kdy se mi to konečně podařilo, Staňa sklonil zbraň a ulehčeně vydechl. V tom vystartoval zpod kmene Holemý, vytáhl Gonnyho z polorozpadlého úkrytu a popadl ho pod krkem.
„Ty ministerskej debile,“ nebral si servítky, „víš, cos moh způsobit? Staňa střílí dřív, než přemejšlí, ty vole károvanej! Mohli sme bejt všichni mrtví, blbče! Nebejt toho, že tady soudružka ječela jak siréna a tím ho probrala, sbírali tě do pytlíku, nádhero namyšlená!“ Odstrčil prudce Gonnyho od sebe a odplivl si. „Jelito pitomý! Takový blbý nápady!“
Gonny se kajícně přikrčil a vytřepal omítku z vlasů. „No jo, omlouvám se. Ale nedokázal jsem odolat, spali jste tu jak šípkové Růženky… Blbej fór, uznávám.“
Staňa, konečně při smyslech, zavrtěl hlavou. „Ty vole… To byl šok. Málem sem tě sejmul, blbče!“ Pak se otočil mým směrem: „Ty ječíš hlasitějc, než ten vůl Karásek!“
„Četař Karásek, velitel světnice,“ vysvětlil už vychládající Holemý.
V té chvíli jsem se konečně vyprostila zpoza stromu. Odřená, popálená, s krvácejícím loktem jsem přešla ke Gonnymu a střihla mu facku. Upřímnou, s nápřahem a bez rozmýšlení.
„Ta sedla,“ konstatoval Holemý. Staňa jen syknul a nyvý pohled nabyl na intenzitě.
„Furt lepší, než chytit jednu támhle od toho,“ kývla jsem ke Staňovi.
Ten se jen uculil, vzápětí se však obrátil na svobodníka se škodolibým úsměvem: „Ale tys zpod toho stromu vylit jak cukrář, copak, copak? Že by pavouček?“
„Nech toho, varuju tě,“ zasyčel Holemý, ale rozjetého Staňu to nezastavilo.
„Svobodník se totiž bojí pavouků, víte?“ obrátil se na nás, „A taky ještě…“
„Drž hubu!“ zařval svobodník. “Drž hubu, nebo na tebe prásknu tvou ovci!“
Koukala jsem z jednoho na druhého jak na tenise. Ovci? Ovci??? Hlavou mi prolítla ošklivá myšlenka. Slýchala jsem o tom, ale nikdy nepotkala nikoho, kdo by… s ovcí… Štítivě jsem na Staňu pohlédla, ten zrudnul a zaječel:
„A taky hadů a ještěrky a myší a naposled se lekl i housenky! A moje vovce je furt lepší, než se posrat z pavouka!“
„No tak se pochlub, tak se pochlub,“ křičel jak smyslu zbavený i Holemý. Už už jsem chtěla zasáhnout, když vtom se svobodník zašklebil a zařval:
„Vojín Hromádka! Pózor! Ukaž soudruhům prdel!“
Staňa scvakl paty a zíral na Holemého. My ostatně taky,
„Vojín Hromádka! Ukázat prdel! Teď!“ nedal se rozhodit Holemý.
Než jsme stačili zareagovat, Staňa pokrčil rameny a poslechl. Otočil se, rozepl opasek a spustil gatě. Trenýrky si stáhl na půl žerdi a zpoza zeleného plátna na nás vykoukla malá vytetovaná chundelatá ovečka.
Vykulila jsem oči, ale vtom už ovečka zmizela. Staňa si natáhl kalhoty a zaklapl přezku opasku.
„Jsou to volové,“ zabručel, ale když viděl, že se koušu do rtů, abych se nerozesmála nahlas, taky se zasmál. „Vožrali mě před nástupem na vojnu a tohle mi vyvedli. Chtěl jsem něco hezkýho na památku a takhle to dopadlo.“
„Na památku? Na slečnu, nebo jak?“
„Na rodnou vísku,“ ušklíbl se voják. „Malý Beranov.“
„Aha,“ došlo mi po chvilce. „Hezký je, beránek.“
„Náhodou, mně se líbí,“ řekl Staňa. „Furt lepší, než se bát pavouků a myší.“
Holemý se zaškaredil, ale to už zasáhl Gonny, ještě stále si držící tvář.
„Hele, tak už dobrý, jo? Šej… ty si opláchni loket,“ vytáhl z batohu láhev s vodou a kapesník, „a já, když jsme si teď všichni tak hezky potykali a prohlédli si prdele, vám ukážu, co jsem našel.“
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
To je celkom roztomilé temné
To je celkom roztomilé temné tajomstvo!
No asi jak pro koho, že jo:)
No asi jak pro koho, že jo:) díky
Já tušila, že to odhalení
No na Sheilu a Gonnyho nemůžu
No na Sheilu a Gonnyho nemůžu, logicky :)
Směju se nezřízeně. Přiznávám
Směju se nezřízeně. Přiznávám, že když jsem četla o té ovci, měla jsem úplně stejné myšlenky jak Šejla. To by tedy bylo hodně temné tajemství. Beránek je tajemství spíše roztomilé.
Ale ta facka, ta sedla. A Staňo kouká čím dál nyvěji.
Díky. No jo, Staňa je holt
Díky. No jo, Staňa je holt takovej malej beránek plyšovej, dvoumetrovej
Mě prostě fascinuje, jak
Mě prostě fascinuje, jak Holemý řve na Gonnyho a úplně bez přemýšlení použije slovo soudružka. Jako já vím, doba a tak, ale prostě to zní tak absurdně...
:) no tehdy se soudruhovalo o
:) no tehdy se soudruhovalo o sto šest...
Je to výborné, mám ten fandom
Je to výborné, mám ten fandom fakt čím dál radši :-)
Všichni jsou tam tak úžasně realističtí
Moc díky, fakt. Jsem ráda,
Moc díky, fakt. Jsem ráda, když to připadá realistické, snažím se :)
Tak to začíná jako groteska
Tak to začíná jako groteska roku a neméně dobře to končí. Já padnu! a buch. Mám prodloužený život do 120 a bolí mě bránice. :)
Děkuju :)
Děkuju :)
Pokud byla ovečka tetovaná
Pokud byla ovečka tetovaná černou barvou, je to tajemství temné víc než dostatečně :-D
Teď se hezky ztrapnili, no a
Teď se hezky ztrapnili, no a tak už můžou začít něco řešit :)