Ve spárech Raků - XII.

Drynův společník nebyl extra upovídaný. Místo pozdravu mu jen pronesl, ať si naskočí a to bylo vše, co mu řekl za celé dopoledne. Až kolem poledne, když Dryn vytáhl chléb se sýrem, se jeho společník rozhodl promluvit.

„Bejt tebou, tak ten sýr zahodím. Měl jsem ho jednou před deseti lety a moje střeva na to ještě nezapomněla,“ pronesl, aniž by uhnul pohledem od cesty.

Dryn se rozhodl nepokoušet svůj osud a raději sýr zahodil. Suchý krajíc chleba mu tak tak stačil na zahnání největšího hladu.

„Ještě nějaká rada do života?“ pronesl, zatímco se pokoušel rozžvýkat poslední sousto.

„Vzhledem k tomu, že dobrovolně míříš do pevnosti, je tu každá rada marná,“ pokrčil společník rameny.

„Někde se nový život musí začít,“ podotkl Dryn.

„A co tě vede k myšlence, že Northgard je to správné místo pro nový začátek?“ zeptal se společník překvapeně.

„Po Skrytým městě asi druhý nejhorší místo v Ecorii. Do Skrytýho města se nechystám, tak začnu tady. Nic horšího už mě pak potkat nemůže,“ pronesl Dryn po chvíli váhání. Měl pocit, že by si před tím mužem měl dávat pozor na jazyk víc, než před všemi ostatními, které doposud potkal.

„Jo tak s tímhle přístupem to už smysl dává,“ zasmál se společník. „Jen doufám, že máš dost peněz. Jinak v pevnosti moc nepochodíš,“ dodal.

„Já na chůzi moc nejsem. Spíš takový poskakování za pomoci dvou klacků,“ podotkl Dryn a poklepal se po pahýlu.

„Se smyslem pro humor se tu neztratíš,“ zasmál se hostinský. „Jestli hledáš levný ubytování, tak skoč do Temný uličky. Bydlí tam hraničář se svým učněm. Jeden volnej pokoj určitě najdou. Jen jim řekni, že tě posílá Bídák a nebudou s tím žádný potíže.“

Dryn poděkoval a v duchu přemýšlel, kde ten chlap přišel k takovému jménu. Po zbytek cesty se Bídák opět ponořil do ticha, což Drynovi vůbec nevadilo. Začal v duchu procházet vymyšleným příběhem o svém životě. Za cestu nad ním neustále přemýšlel a snažil se najít na něm jakoukoliv nesrovnalost, na které by ho mohli nachytat. V zamyšlení si skoro nevšiml, že už vjíždějí do pevnosti.

Bídák zastavil povoz a kývl směrem k jedné uličce. Dryn pochopil. Tohle byla jeho konečná. Pomalu slezl z povozu a upravil si berle.

„Co jsem dlužnej za cestu?“ zeptal se.

„To neřeš,“ pokrčil Bídák rameny a pobídl koně.

„Tak já zítra dorazím do hostince a odpiju si to!“ křikl za ním ještě Dryn. Odpovědí mu bylo zamávání a pobavený smích.