Skryté město - kapitola 10

Obrázek uživatele Larim
Fandom: 
Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Desátá část.

inspirace při psaní: https://www.youtube.com/watch?v=J8JA-TW3gTY&t=66s

Kapitola: 

Aby se jim prostor prohledával rychleji, tak se u hlavního vchodu do vily rozdělili. Koba ale nejdřív vyzkoušel přední dveře, protože by bylo velice trapné, kdyby obešli celou budovu a zcela jasnou volbu si nechali až nakonec. Bylo zamčeno.

Světla rychle ubývalo, takže se snažili postupovat rychle. Oba zkoušeli každé okno, na které narazili, avšak zatím se jim nedařilo. Úspěšnějším z dvojice se nakonec stal Rollo, který zahvízdal předem domluvené znamení, což značilo jedno jediné – našel místo, kudy se dá dostat dovnitř. Koba už se nezdržoval a oběhl zbytek staré vily. Ani jeden z nich se neorientoval v architektuře, takže nedokázali ocenit tvary kresanského slohu. Ten se vyznačoval nejen specifickými věžičkami, ale také využitím motivů starých Bohů a předem daných barev. Možná před pár lety by bylo ještě znát, že se budova schovávala pod nánosem červené a bílé, ale dnes se bohužel jednalo o zanesený a pomalu se bortící přežitek starých časů.

Rollo se potutelně usmíval a ukázal na rozbité okno, kolem kterého se na zemi válela odtržená prkna, která ho měla kdysi zakrýt. Bylo jasné, že minulí návštěvníci chodili právě touto cestou. Vzniklá přístupová cesta nebyla ani vysoko, takže normální dospělý člověk se dovnitř mohl dostat sám a bez pomoci.

„Podívej, už úplně cejtím ty prachy,“ smál se a zastoupil Kobovi cestu. Přece ho nenechá jít jako prvního. Ani nečekal na jeho reakci a hned se cpal dovnitř, aby měl nejvíc času celý prostor prohledat.

Jeho kamarád za ním hodil pytel s náčiním a následoval ho. Oba se ocitli v přítmí velkého pokoje, do kterého by se Kobův kutloch vešel snad pětkrát. A on si dokázal představit, že je to určitě jedna z menších místností. Předpokládali, že celá vila bude vyklizená, ale hned viděli, že se spletli. Stáli v kompletně zařízeném pokoji (snad pro hosty), do kterého vedly dvoje dveře. Jedny po jejich pravici, druhé po levici.

„Máme nějaké informace, kde bysme měli začít?“ otočil se Rollo na svého kolegu, ale ten jen smutně zakroutil hlavou. „Takže to vezmeme klasickým způsobem. Chceš první patro nebo přízemí?“

Koba se zamyslel. Předpokládal, že pokud si někdo někam schoval svoje bohatství, že to nebude nikde v patře (i když u boháčů člověk nikdy neví). Proto si vybral přízemí a Rollo ani neprotestoval. Jen si klekl ke svému pytli a rychle ho rozvázal. Potom nasypal Kobovi do dlaně hrst malých dřívek a kus kůry. „Když jsme už v domě boháčů, tak se budeme chovat jako oni. Tohle mi dal jeden parťák. Škrtadla, používám je docela často při všech těch kšeftech. A kdybys je tady náhodou viděl někde ležet, ber je. Škrtneš s tím dřívkem o kůru a začne hořet. Vyráběj to někde na východě v horách a je po tom v posledním roce docela poptávka. Taky cena pěkně šplhá. Můžeme se vykašlat na ocílku.“

Nechal Kobovi jednu nepoužitou pochodeň a hrst této poslední módy. Potom si sbalil svůj vak a vydal se doprava ke dveřím, aby vzápětí zmizel někde v temnotě. „Kdo něco najde, zakřičí,“ ozvalo se ještě z dálky.

Prvotní radost z toho, že objevili tajemné místo, schovávající se za nedokončeným slovem „volden“, pomalu opadala. Koba opatrně vzal do ruky dřívko a bál se, aby ho samou nervozitou nezničil. Na jednom konci bylo obaleno v čemsi tmavém a neznámém, takže jednoduše předpokládal, že právě tímto koncem bude škrtat o kůru. Na první pokus se mu to nepovedlo, protože na to šel příliš jemně. S druhým pokusem přidal i trošku síly a ejhle – objevil se malým zázrakem plamínek a začal pomalu stravovat dřevěnou třísku ke Kobovým prstům. Ten sám sebe překvapil infantilním smíchem, který vypustil z úst, když se zaradoval z úspěchu. Ohlédl se, ale doufal, že Rollo nic nezaslechl. Pochodeň přiložil automaticky a smolná látka vzplála téměř okamžitě.

Pokoj prozářilo žluté světlo a Koba měl poprvé možnost prohlédnout si ho detailněji. Zahlédl na stěně držadla na pochodně, která se mu budou později hodit. Jinak vše vypadalo… jako kdyby odsud někdo odešel ve spěchu a jako kdyby obyvatelé netušili, že se sem už nikdy nevrátí. Čas se zde zastavil.

Jen vše pokryl prach a pavučiny. Koba si připadal, jako kdyby celé záhadné místo znesvětil tím, že sem vlezl. Najednou dostal strach a měl nutkání všeho nechat a raději rychle zmizet. Ale vidina pokladu byla silnější. Zhluboka se nadechl a zklidnil se. Všechno je v pořádku. Je to jen prázdnej barák.

Nastal čas objevit jeho dlouho ukrytá tajemství.

Komentáře

Obrázek uživatele neviathiel

Tady to zavání nějakým problémem

Obrázek uživatele Tora

Jojky, na co asi tak narazí. Mně by tam teda nedostali ani za nic.

Obrázek uživatele Eillen

To já bych zase byla zvědavá a šla se tam podívat. Ale fakt jen podívat - rozhodně bych tam nic nehledala a do ničeho nestrkala nos. Jsem prostě zvědavá jak stádo opic :-)

Obrázek uživatele Killman

To vypadá jako ideální loot - akorátže ideální loot nikdy není jen tak bez problémů...

Obrázek uživatele Aries

Ty sirky jsou zajímavý detail. A popis místa taky dobrý

-A A +A