Skryté město - kapitola 8

Noc utekla v poklidu. Téměř se tomu nedalo věřit, ale Koba většinu doby mohl sedět ve strážnici s nohama na stole a popíjet teplé pivo. Kromě několika obchůzek a kontroly pětice vězňů, kteří jako jediní nyní okupovali temné kobky pod budovou, jeho pracovní nasazení obsahovalo pročítání pamfletu, zastrčeného nejdřív pod stolem, aby se nekýval. Jmenoval se Grk aneb etiketa Ecorijského stolování. Neznámý autor v něm s humorem přirovnával řízení země k provozu knajpy třetí cenové. Prostě k jakémukoli podniku zde ve městě. Pokud by ho text přestal bavit, stále mu zůstal stůl, do kterého znudění bachaři vyrývali nožem svoje oplzlé myšlenky. STARÁ LUDAVÁ – RÁDA DÁ, RÁDA DÁ! JIŽANI SOU BLBCI! RAČI KOST VOJET NEŽ JI VOBÝRAT a spousta podobných literárních perel.

Ačkoliv měl Koba klid, jeho mysl neustále pracovala a představivost mu vnucovala pravděpodobné scénáře, jak se s Rollem dostanou k pokladu. Jednou se tak zabral do počítání imaginárních zlaťáků, že přeslechl i strážného, který jsem kolem půlnoci dorazil na kontrolu.

„V tom je ženská, co?“ pousmál se Gundh a přisedl. Koba však neměl náladu si se strážným povídat. Ten se jenom zajímal, jak zde všechno včera probíhalo, kolik bylo krve, jestli někdo ví, co se stalo a jestli hrobník skákal radostí metr do vzduchu. Všichni, co zde včera byli, dnes dostali překvapivě volno (Griga byl vděčný) a jen Koba ho nevyužil a sdělil velení, že takhle alespoň bude myslet na něco jiného. Jelikož neprojevil dostatečné nadšení z hovoru a strážného jeho jednoslovné odpovědi nenadchly, tak se Gundh zvedl a šel zase o patro výš hrát karty.

Jakmile začalo svítat, tak se Koba začal pomalu připravovat na výměnu. Pamflet zastrčil zpátky pod stůl a hned se mu sklenice přestala naklánět. Za pár minut dorazil nováček – mladík s tváří plnou beďarů, který ve vězení pracoval teprve druhým měsícem. Už z jeho vyjukaného pohledu se dalo poznat, že si na svoje zaměstnání ještě nezvykl. Zato Koba mohl vězni rozmlátit obličej na kaši a v duchu přemýšlet, kam si zajde na medovinu.

Prohodili spolu pár zdvořilostních frází a hned si to Koba nasměroval ven do líných probouzejících se paprsků. I přes tuto hodinu bylo na ulici rušno – opozdilí kupci marně poháněli svoje koně, aby si stihli zajistit ještě pořádné místo na trhu. Rollo nebyl nikde poblíž, takže se dalo předpokládat, že se sejdou později u Koby doma. Ještě by si mohl dát pár hodin spánku. Hlavně doufal, že se podařilo kumpánovým kontaktům dohledat, odkud oba rváči pocházeli.

Z pár hodin, které strávil příjemným spánkem na kavalci s nikdy nečištěnou matrací, se vyklubalo poctivých šest hodin odpočinku. Ještě by to chtělo jednu travnatku s pár pivy a mohl by energii rozdávat. Zachrchlal, jak bylo jeho denním rituálem, když vstával, a vykoukl ven z okna. Přímo proti němu se o stěnu budovy opíral Rollo a sledoval šrumec města. Koby si zatím nevšiml, protože na ulici se pořád něco dělo. U nohou se mu v prachu válel menší pytel.

„Tak co,“ zakřičel na něj přes ulici, zatímco otvíral vchodové dveře, „našli ti tvoji týpci všechno potřebný?“

Rollo mu vyšel v ústrety, takže se sešli uprostřed ulice, což ostatní chodci a jezdci ocenili hlasitými nadávkami. „Hola. Do poslední chvíle jsem si říkal, že jsou to žabaři a nic nepřinesou. Naštěstí jsou to dobří chlapi a informace mám tady.“ Poklepal si prstem na hlavu. „Stálo je to prej dost sil, protože museli obejít hromadu lidí. Ti dva spolu kutili několik dní na jednom místě, a i když si mysleli, že je nikdo nevidí…“ Nápadně mrknul jedním okem a Koba zareagoval: „Blbci, určitě nebyli vodsud. Že by ve Skrytém městě někomu něco uniklo? To jsem ještě nezažil.“

„Mám tady s sebou už nějaký potřebný krámy. Jestli ses už vyspinkal do růžova, tak co bys řek‘, že bychom se vypravili do Horní čtvrti?“

Koba zakoulel očima. „Do Horní čtvrti? Co ti dva dělali takhle na severu? Viděls je? Ani jeden nevypadal, že by tam patřil?“

„Co z věty: mysleli si, že je někdo nevidí! jsi nepochopil? Myslíš, že tam bydleli? Myslíš, že tam měli nějakou svou holku a přijeli na návštěvu? Jejich pracovní náplň se odehrávala v noci. Stejně tak jako naše.“

„Takže vzhůru do nóbl čvrti, Rollo. Vypadá to, že dnešní noc bude patřit nám.“