Padesát posedmé
Boka, Kobův kolega bachař, bývalý jeřábník a vášnivý chatař, uslyšev řachu, chtěl pospíchat, ale přeci nemůže…
Přilepen k prkýnku.
Otrava – nebo co to k čertu je?! – úspěšně porážela jak hrsti živočišného uhlí, tak hektolitry rozpuštěného přírodně čištěného jílu.
Šéf připouštěl nepřítomnost na pracovišti jen v případě smrti podřízeného.
A Boka teď tekl, zatímco někdo utíkal.
„Kobo!!!“ zařval přes dveře.
„Fekální humor?! Hluboko jsi klesl.“
„Nemaje čtenářů, nač ohlížení? Kromě toho reflektuji naši situaci.“
„Naše trapné – z toho lyriku nikdy neuděláš! – potíže okamžitě promítáš do příběhu? Jak má být konzistentní, když my se každý den měníme?“
„Píšeš-li s odstupem, ztratíš soucit.“
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Sím, zde se hlásí jeden
Sím, zde se hlásí jeden čtenář, který ještě soucit neztratil. Kdo jednou zažil, vždycky pochopí. Chudák Boka, tohle zrovna humor není, pro něj ani pro mne. Ale mistrně popsáno.
Děkuji!
Děkuji!
já se taky hlásím. A soucítím
já se taky hlásím. A soucítím, na druhou stranu mi tahle kapitolka připadá taková stravitelnější. No, to asi nebyl zrovna správný výraz :-)
:-)))
:-)))
mě se ten začátek hodně moc
mě se ten začátek hodně moc líbí rytmicky
a poslední věta je skvělá - i když je otázka, jestli pravdivá (já myslím, že ne)
Děkuji. Já taky ne... Ale v
Děkuji. Já taky ne... Ale v mé situaci prostě nebylo lze psát o něčem jiném... :-(
To nezní dobře... Tak snad
To nezní dobře... Tak snad bude brzy líp.
Soucítím. Kdo zažil, pochopí,
Soucítím. Kdo zažil, pochopí, kdo ne, těžko. Tato zkušenost stejne, jako v mnoha dalších případech, je nepřenositelná...
Díky.
Díky.
Myslím, že alespoň jednou,
Myslím, že alespoň jednou, zažil každý. A pamětliv-li je té události, soucit neztratí.
:-)
:-)
Nesouhlasím. Není to humor
Nesouhlasím. Není to humor fekální, ale jemně toaletní. :-)
Díky, jsi hodná!
Díky, jsi hodná!