6. kapitola

Obrázek uživatele Gary Stu
Fandom: 
Kapitola: 

Když se za ní s mechanickým zavrčením zavřely dveře, Doktor se usmála. Už zapomněla, jaký mívala vkus. Už několik životů charakterizovalo její Tardis náladové osvětlení, převládající tmavé barvy a kontrolní panel, který přetékal různými udělátky. Kontrolní místnost jejího nejmladšího já byla naopak jasně osvětlená bílá místnost s šestihranným řídícím panelem s pouze plně funkčními přepínači, počítadly a páčkami.

„No tak,“ Doktor se chytl klop svého saka a zhoupl se na chodidlech. „Nemáme celý den.“

Doktor ignorovala jeho tón: „Už jsem popsala problémy mé Tardis, takže bychom nejdřív měli zkontrolovat, jestli tvoje Tardis má problémy stejné.“

„Hm?“ ušklíbl se Doktor. „Samozřejmě, že má stejné problémy, to už jsem ti jednou řekl, mladá paní.“

„Ano, ale...,“ začala Doktor, ale její protějšek ji ignoroval a zamířil do místnosti s diagnostikou.

Doktor si vyměnila pobavený výraz se Susan a následovala ho. Mladý Doktor ignoroval veškeré pokročilé nástroje a stoupl si k chybovači. Doktor si pamatovala, že v jeho věku tenhle zastaralý systém několikrát použila, ale s každou další inkarnací pak už jen sbíral prach.

Doktor si všiml jejího skeptického výrazu: „Předpokládám, že bys použila nějakou z těchto pokročilých vychytávek, hm?“

„Ach, ta stará mysl v mladém těle,“ Doktor pokračoval. „Lidé říkají, že se stářím přichází moudrost. Time Lordi vědí, že se stářím mládne tělo a mysl ztrácí trpělivost.“

Bez dalšího slova Doktor vytáhl zápisník a tužku a jal se zaznamenávat kódy z toho prastarého chybovače. Doktor otočila oči v sloup, ale nechala toho starého mladíka pracovat. Zatímco on ztrácel čas, Doktor obešla veškerá diagnostická zařízení. Bohužel žádný výpis neprozradil nic zásadního. Stejně jako v její Tardis si různá měření protiřečila a žádné nedávalo smysl. Alespoň jedním si mohla být jistá - ten mladík měl pravdu, když řekl, že jeho Tardis měla stejné problémy.

Když Doktor uviděla, že si její protějšek pořád něco zapisuje do deníku, otočila se netrpělivě k Susan, která seděla u dveří.

Skoro jako by jí četla myšlenky, Susan se usmála: „Měla bys vědět, že děda nikdy nic neuspěchá.“

„Hm?“ Doktor se otočil k Susan. „Co to bylo mé dítě? Aha, ano, ta uspěchaná netrpělivost stáří.“

„Nemysli si, že nevím, cos dělala,“ pokračoval, tentokrát směrem ke svému staršímu já. „A co ti všechny ty překomplikované přístroje řekli, že je s mou lodí v nepořádku? Nic konkrétního, hm?“

„Musíš se naučit trochu trpělivosti,“ Doktor otočila oči v sloup nad tímto poučováním.

Doktor ale ignoroval její výraz a pokračoval: „Neměla bys tak moc spoléhat na ultramoderní sonické nebo laserové šroubováky a sondy, ale více používat mysl,“ Doktor se usmál a poklepal jí otcovsky na hlavě.

Než se Doktor zmohla na odpověď, mladý Doktor se pustil do technického vysvětlování, které jí poněkud sebralo vítr z plachet. V konečném důsledku toho nezjistil o moc víc než ona, ale přesvědčivě vyvrátil některé z hypotéz a ospravedlnil některé z jejích vlastních závěrů. Nakonec se shodli, že nějaká neznámá inteligence se dostala do obou Tardis - a do Tardis patchworkového Doktora a možná i do lodi otázníky posedlé inkarnace. Doktor vyvrátil veškeré obvyklé podezřelé od prostého počítačového viru přes Daleky až po Staré bohy a dokonce dokázal infekci izolovat od hlavních funkcí jeho lodi. Doktor si udělala několik mentálních poznámek, jak by mohla pomoci své Tardis.

Doktor se ušklíbl, když uviděl její překvapený výraz: „To není špatné na tohle staré tělo, hm? Možná nemám tolik zkušeností, ale mladá mysl nezatěžkaná zbytečnostmi nejmodernější technologie toho dokáže mnoho.“

Znovu se chytl za klopy a podíval se svrchu na své starší já.

„Ale dědo, neprovokuj,“ řekla Susan a usmála se na svou babičku. „On to tak nemyslí.“

„Mé dítě,“ odvětil Doktor dotčeně, „pouze se pokouším předat si trochu své moudrosti.“

„A teď běž, Doktoro. Když zjistím něco nového, ozvu se přes časoprostorový telegraf.“

Doktor otevřela pusu, ale pak se ovládla a zase ji zavřela. Měl pravdu, nemělo smysl tu dál zůstávat. Nemohla mu říct, co všechno se jemu a jeho Tardis přihodí, co všechno si ta stará oddaná loď ještě vytrpí. Její Tardis možná na první pohled vypadala lépe, ale skrze její systémy se už prohnalo tolik různých entit a jejími koridory prošlo tolik nepřátel, že byla celá pokroucená a možná už ani sama nevěděla, kde začíná a kde končí. Rozhodně Doktor nemohla ve své Tardis tu neznámou inteligenci odříznout od hlavních částí lodi, jako to udělal tenhle mladík.

Doktor si odkašlala, ale její mladé já ji ostentativně ignorovalo. Zakroutila hlavou a vydala se skrz řídící místnost ven.

„Babi,“ zavolala na ní Susan. „Hodně štěstí.“

„Tobě taky, mé dítě,“ usmála se Doktor.

„Gangu, jdeme,“ Doktor ani nezpomalila, když procházela kolem skupinky diskutujících pozemšťanů.

Zpět ve své Tardis Doktor otevřela panel pod centrální konzolí a pomocí sonického šroubováku popřepojovala několik kabelů a tištěných spojů.

„Možná jsem byla starý bručoun,“ řekla Doktor, „ale rozhodně jsem věděla, co dělám.“

„Co to?“ zeptal se Graham. Doktor si ani nevšimla, že se její společníci vrátili.

„Nic,“ odvětila s úsměvem. „Jenom už asi vím, kde je problém.“

-A A +A