Šestá část: Září 1953

Obrázek uživatele Esti Vera
Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Dva krátké rozhovory z Bradavic a jeden z Thomasova obchodu, aneb něco víc o tom, proč manželství Poppyiných rodičů nebylo úplně ideální.

Dodržuji většinu toho, co bylo napsáno v knihách, ale další zdroje (převážně Pottermore) víceméně ignoruji (v této kapitole hlavně v souvislosti osudy Minervy McGonagallové).

Kapitola: 

„Stejně je to divný, že tu budeš učit.“
Mladá žena protočila očima. Řešily to pořád dokola už dva měsíce. „Nebudu učit. Jen tu mám praxi, zkusím si pár hodin. Dohodla jsem se s Albusem, že tvoji třídu mít nebudu, to by bylo nanic. A bráchu taky učit nemůžu, stejně by mě neposlouchal. Vůbec mě neposlouchá.“
Poppy se usmála. Musela při tom zaklonit hlavu, aby kamarádku dobře viděla, Minerva byla vždycky o dost vyšší.
„Znáš kluka, kterej by poslouchal svoji starší sestru? Takovej neexistuje,“ přesvědčovala ji Poppy, která sice sourozence neměla, ale za roky kamarádství s Eileen se toho o mladších bratrech dozvěděla docela dost.
Chvíli pokračovali v tichosti, než se Minerva se širokým úsměvem zeptala: „A když jsme u těch kluků, jak se má Dean? Nic jsi o něm nenapsala!“
Poppyin úsměv povadl.
„Je to s ním fajn, jen...“
„Jen co?“
„Nevím, prostě… Všichni okolo nás se na sebe zamilovaně culí, tvrdí, jak bez sebe nemůžou žít, a chtěj spolu být do konce života. A já... mám ho ráda, je fajn, baví mě si s ním jen tak povídat, jen... si nejsem úplně jistá, že ho miluju.“
„A musíš do něj být zamilovaná? Chci říct - nemůžete to prostě mít jinak, než všichni ostatní, když vám to tak vyhovuje? Co je špatnýho na tom jít proti proudu?“
Poppy se usmála.
„Nic, já vím, jen někdy je hrozně těžké si na to vzpomenout.“
„Mám ti na to sehnat pamatováčka?“
„Nemusíš. Bohatě mi stačí, když mi to občas připomeneš.“

~ ~ ~

O týden později seděla Poppy venku u jezera a učila se, když za ní přišla Eileen. Naposledy spolu mluvily ještě o prázdninách při společné návštěvě Příčné ulice, od té doby na sebe jen občas zamávaly ve Velké síni.
Když se Eileen zeptala na rodinu, Poppy s odpovědí váhala. Celé prázdniny probíhaly v tichosti, jediný, kdo se doma snažil o rozhovor, byla ona. Když ráno dorazily noviny, první si je bral táta. Pokud se mu líbily, položil je před mámu, která je bez zájmu odsunula pryč. Pokud ne, naštvaně je pohodil na stůl a jeho žena je pak trpělivě rovnala, aby si je mohla taky přečíst. Co jednoho naštvalo, druhého potěšilo, a Poppy se nemohla zbavit dojmu, že stará poučka „protiklady se přitahují“ už jaksi neplatí.
Matka pracovala na plný úvazek na Odboru pro kouzelnou přepravu Ministerstva kouzel. Otec zase prodloužil otevírací dobu obchodu, od brzkého rána pečlivě čistil všechny klece a po zavření se zase dlouho do noci hrbil nad účetnictvím.
Konverzace se omezila na pozdravy, rozloučení a krátké dohady o tom, kdo zajde nakoupit.
Poppy strávila prázdniny zavřená v pokoji a obklopená knihami, aby se vyhnula rodičům a tísnivé atmosféře domu.
„Ale jo, doma je to fajn,“ odpověděla kamarádce.
Zatím všichni žijem.

~ ~ ~

Když se přede dveřmi ozvalo lupnutí, Thomas Pomfrey vzhlédl od bedýnky plné krys a pozdravil příchozí. Madam Blacková mu odpověděla důstojným pokývnutím a s předstíraným nezájmem si prohlédla celý obchod.
„Včerejší diskuze byla velmi podnětná,“ poznamenala mimochodem.
„To jistě, ještě jednou děkuji za pozvání.“
Na chvíli se zastavila u kočičích přepravek, než pokračovala v rozhovoru.
„Ministr je zaslepený, podceňuje situaci. Napadlo nás s přáteli, že bychom mu poslali pár faktů, které ho možná přesvědčí.“
Podala muži složený kus pergamenu a trpělivě vyčkávala, než si ho prohlédne. Thomas ho se zájmem rozložil a pustil se do čtení.

V letech 1914 až 1918 zemřelo v důsledku mudlovských válečných konfliktů téměř 2000 příslušníků kouzelnické komunity.
V letech 1939 až 1945 bylo přes 3000 kouzelníků zabito při dalším absurdním mudlovském konfliktu, do kterého nebyli nijak zapojeni.
Během bombardování Londýna zemřela i sedmičlenná britská kouzelnická rodina. Nejmladšímu dítěti byly dva roky.
V kouzelnické komunitě v Hirošimě zemřelo po mudlovském útoku dvacet sedm lidí.

„Chceme, aby to uveřejnil v novinách společně s varováním. A svým podpisem,“ vysvětlila paní Blacková.
Thomas nepřítomně kývl. V duchu ještě stále uvažoval nad textem. Sedmičlenná britská kouzelnická rodina… Netušil jsem, že...
„Známe způsoby, jak ho přesvědčit.“
„A ode mě chcete...?“ zeptal se.
„Neregistrovanou sovu. Žádné číslo, žádná sledovací kouzla, žádné zápisy na ministerstvu. Nemusí hned vědět, že je to od nás. Zvládnete to?“
„Příští týden by se měli líhnout puštíci. Nahlásil jsem tři vajíčka, ale můžu říct, že to jedno se nevylíhlo, čas od času se to stane. Jen to bude chvíli trvat, než zvládne let.“
„Nespěcháme. Dejte mi vědět, až si ho budu moci vyzvednout.“
S úsměvem položila na stůl váček s galeony a bez rozloučení odešla.
Thomas, stále přemýšlející o té obyčejné kouzelnické rodině, které skončila pohřbená v troskách vlastního domu, si peníze prohlédl - bylo to více, než by kdy dostal za jakékoliv jiné zvíře. Možná by mohl Poppy koupit něco hezkého k Vánocům.

Následující týden vzal na ministerstvo dvě malé sovičky, aby jim úředník přidělil identifikaci. Třetí z nich, neznámá, neexistující, putovala k Blackovým, aby splnila svůj úkol.
Přispět k bezpečí kouzelnické komunity.

Závěrečná poznámka: 

Děkuji všem komentujícím a klidně se nebojte trochu kritizovat, ráda se dozvím, co by se dalo zlepšit. Slibuji, že se taky pokusím najít si trochu času na texty spoluúčastníků.

K válkám a kouzelnickým obětem: Přišlo mi důležité zmínit v povídce především druhou světovou válku. Nechci ji nijak blíže řešit, ale vzhledem k tomu, že právě z mudlovských konfliktů vychází Thomasův strach z mudlů a následný odpor k nim, který bude v příběhu hrát důležitou roli, plně se tomu tématu vyhnout nelze.
Ohledně počtu obětí vycházím z vlastních hrubých odhadů, kolik procent populace tvoří kouzelníci a o kolik vyšší je jejich šance na útěk a přežití při válečném konfliktu.

Komentáře

Obrázek uživatele Arenga

Ze všech tří částí je jednoznačně nejlepší za poslední
Co se týče že první, tak bych ji osobně doporučila zhutnit a proškrtat. na mně byl ten dialog prostě poněkud rozvleklý, navíc mě trochu rušila i ta nespisovná čeština - mluví v té minulé pasáži, když Minerva Poppy doučuje, také nespisovně? Nevybavuji si. Promysli si, co je to základní, co tím rozhovorem chceš čtenáři říci, co jsou ty důležité informace a ty obal trochou "masa". Všechno také nemusí padnout v přímé řeči, ale na druhou stranu by to nemělo působit tak, že to tak je jen proto, že potřebuješ informovat čtenáře.

Obrázek uživatele Esti Vera

Za upozornění na rozvleklost dialogu děkuji, zkusím to příště tak nenatahovat. Co se týče nespisovné češtiny, s jejím použitím jsem dost váhala, chtěla jsem tím trochu podpořit to, že jejich vztah je teď méně formální než v minulé části. Zrovna tohle asi dost vychází i z toho, jak třeba já sama mluvím a jak se vyjadřují lidé v mém okolí, protože mně to rušivé nepřijde, ale rozhodně je dobré si připomenout, že čtenář to může vnímat jinak.
K tomu účelu scény a toho, co je v ní hlavní - jsem taky ráda za upozornění. Už mockrát jsem někde četla, že v textu má být jen to, co plní nějaký účel a co je pro děj podstatné. Vždycky mi to přišlo samozřejmé a dokud jsi na to (byť nepřímo) neupozornila, vůbec mi nedošlo, že s tím taky mám problémy. Ach ta autorská slepota, vždycky je, co se učit :)
Ještě jednou díky za komentář, zkusím se z něj poučit.

Obrázek uživatele Arenga

doufám, že jsem moc nepitvala ;-)
k té nespisovné češtině - nejde ani tak o to, jak to vnímá autor a jak to může vnímat čtenář, ale jestli je to "kompatibilní" s postavami a odpovídá to danému prostředí - a já měla právě tady pocit, že ne. Kdyby takový dialog vedla třeba Parvati Patilová s Levandulí Brownovou, neřeknu ani ň. Ale je to Minerva a Poppy a jsme v roce 1953 a já mám pocit, že to tam tak úplně nesedí - ale tohle je samozřejěm subjektivní, to jsou dojmy, nikoli pojmy.

Mimochodem, Thomas se tam dost zaobírá tou sedmičlenou kouzelnickou rodinou, co zahynula v Londýně. Bude to tam mít ještě nějaký význam? Je to tam dost zdůrazněné, takže jako čtenář očekávám, že ano, a jsem docela zvědavá.

Obrázek uživatele Esti Vera

Klidně pitvej, budu ráda :)
Já osobně to vidím tak, že Poppy i Minerva jsou mladé a relativnè bezstarostně. Ona přísnost a uzavřenost, která je pro ně typická, přijde až později a bude tomu samozřejmě odpovídat i jejich vyjadŕování - u Minervy půjde o způsob, jak si udržet odstup od podobně starých studentů, a ovlivní ji samozřejmè i válka a kanonická smrt manžela, u Poppy na to budou taky mít vliv událostí, které se teprve odehrají.

K sedmičlené rodině - ano, bude mít význam, jen ještě nevím, kdy přesnè ho odhalím :)

Obrázek uživatele Arenga

super,je to takový ten náznak, kde si čtenář řekne "aha", takže se budu těšit (protože to samozřejmě podnítilo moji zvědavost)

Obrázek uživatele Regi

Líbí se mi scéna s novinami. Dobře vykresluje podstatu názorových rozdílů rodičů.
A souhlasím s Arengou.

-A A +A