3. Zajatec
Tak zase jednou zveřejňuju kapitolu za pět minut dvanáct (doslova). Tohle je poslední kapitola z úvodní části příběhu. Příště přijde posun v čase do doby, kdy se odehrává vlastní příběh...
Ne že by Leia hlášení od záchranného týmu nevěřila, ale musela se přesvědčit na osobně. Přesvědčit se, že bývalý velitel Hvězdy smrti, nechvalně proslulý velkomoff Tarkin, byl skutečně nalezen a zajat v jednom z desítek imperiálních vraků vznášejících se vesmírem kolem Yavinu. Nikoho v galaxii by Leia nemohla nenávidět více. Ani Vadera. Dokonce ani samotného císaře. Proto se hned, jakmile se k ní zpráva od záchranářů dostala, vydala k přistávací ploše. Potřebovala vidět na vlastní oči, že ten nejprohnilejší ničema v galaxii je skutečně a nade vší pochybnost v rukou Povstalecké aliance.
Netrvalo dlouho, než záchranná loď Paramedic-3 dosedla na zem a u jejího vstupu se utvořil hlouček zdravotníků a medidroidů. Leia zpovzdálí sledovala, jak z lodi vycházejí dva imperiální piloti podpírající mezi sebou třetího muže, oděného v bílém brnění. Následovala troje nosítka s vážněji zraněnými, kterým se dostalo náležité pozornosti od shromážděných ošetřovatelů. Pak se Leia dočkala. Její úhlavní nepřítel se, obklopen posádkou Paramedicu, vynořil ve vchodu. Vykročila směrem k lodi.
Ze všeho nejdříve Leiinu pozornost upoutal obvaz omotaný kolem Tarkinovy hlavy. O něco níže, na tváři a kolem oka, se vybarvovala ukázková podlitina. Kromě toho měl zajatý velkomoff značné potíže s chůzí, když ho jeden člověk a jeden quarren napůl vedli, napůl vlekli po výstupní rampě. Důvodem bylo s největší pravděpodobností zranění kolene, ze kterého i přes vrstvu obvazu prosakovala krev. Poněkud zaťatý výraz pak naznačoval, že jde o dosti bolestivé zranění. Zřejmě proto (a také kvůli pohledu upřenému na nejbližší metry země před sebou), si Leiy všiml, až když nestála dál než pár kroků od něj.
Zastavil se a jeho doprovod jakbysmet. Věnoval Leie přímý pohled a trochu křečovitě se ušklíbl. “Už chápu, chtěla jste být u toho,” řekl jízlivým tónem.
Leia svraštila obočí.
“Nebo dokonce srovnat účty osobně?” pokračoval. “Výborně. Jen si pospěšte, než vás někdo předběhne.”
Tak tohle tedy očekává, pomyslela si Leia, okamžitou popravu bez soudu. To je bezpochyby přesně to, co by udělal on. “Kdyby to bylo na mně, uvažovala bych o tom,” odpověděla, “ale o vašem osudu rozhodne alianční rada.”
Leia se otočila na podpatku a vyrazila zpět na hlavní ústředí. Teď už nebyl žádný důvod tu zůstávat. O čem se potřebovala přesvědčit, o tom se přesvědčila a teď doufala, že už tohoto opovrženíhodného člověka nebude muset nikdy vidět.
“Vaše excelence,” řekla Leia s lehkou úklonou, když byla uvedena do místnosti.
“Myslím, že není třeba být tak formální,” usmála se kancléřka. “S vaším otcem jsme byli dobří přátelé, a proto bych vám ráda nabídla tykání, pokud souhlasíte.”
“Bude mi velkou ctí,” souhlasila Leia a stiskla kancléřčinu nabízenou ruku. “Leia.”
“Mon,” odpověděla kancléřka. “Potěšení je na mé straně. Není mnoho lidí, kteří by se o galaxii zasloužili tolik jako ty.”
“To je od vás- tebe velice laskavé. Ale je tu jedna věc…”
Mon Mothma ji povzbudivým pohledem vybídla, aby pokračovala.
“Co bude s Tarkinem?”
Kancléřka stiskla rty a lehce sotva znatelně nakrčila čelo. “To je složitá otázka,” odpověděla po chvíli. “Jak víš, Aliance zatím nemá soudy ani oficiálně platné zákony a pokud bychom teď, během války, sestavili tribunál, jeho legitimita by mohla být snadno napadnutelná. Jsem toho názoru - a většina rady se mnou souhlasí -, že bude lépe počkat do konce války a prozatím Tarkinovi ponechat status válečného zajatce.”
Leia přikývla. “A co když Impérium navrhne výměnu zajatců?” Najednou znejistěla. “Chci říct...kdyby to mělo někoho zachránit... Nechtěla bych bránit něčemu, co by alianci pomohlo, jenže-”
“Je to příliš osobní, chápu,” řekla Mon tiše. “Ale nemyslím si, že Impérium by s podobnou nabídkou přišlo. Zatím nikdy k ničemu takovému nedošlo a pak, takové jednání vyžaduje určitou dávku důvěry vůči druhé straně. Každopádně ti mohu slíbit, že pokud se ke mně někdy takový návrh dostane, budeš první, koho o něm informuji, a rozhodně vezmu v úvahu tvůj názor.”
Leia se usmála. “Děkuji.”
“To je to nejmenší, co pro tebe mohu udělat,” odpověděla Mon. Pak odlehčeným tónem změnila téma: “Než se opět vrátíme k práci, můžu ti nabídnout šálek čaje?”
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Já jsem si to právě přečetla
Já jsem si to právě přečetla od začátku a jsem nadšená. Moc dobře se to čte a zajímá mě, jak se to bude dál odvíjet. Paráda.
Moc děkuju za tu chválu, až
Moc děkuju za tu chválu, až se červenám. Budu se snažit abych nezklamala, i když se teď už začnu pouštět trochu do neznáma - měla jsem promyšlený začátek, konec a pár bodů mezi tím, takže teď začnou mozkové galeje. :-D