3. Nový začátek

Obrázek uživatele Tess
Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Uvědomila jsem si, že o Smrtonoši toho čtenáři asi moc neví. ledaže četli rok ani nevím který... ten, co jsem začínala s Ostrovními drabbli... a že si ho pamatují.
Tak jsem ho nahodila trošku víc.
Nejsem s tím nějak extrémně spokojená, ale až to bude celé, tak se to teprve učeše. Snad!

Kapitola: 

Smrtonoš uměl lidi odhadnout. Byla to jedno z jeho silných stránek.
Smrtonoš měl vůbec jen samé silné stránky. Jak jinak se stanete diktátorem.
Přeměna uhodila na různé živé bytosti různě. On patřil k těm šťastným, kteří přežili jak první tak druhou fázi víceméně bez problémů – pro sebe. To, že v druhé fázi, ve vražedném šílenství, za ním zůstávala hromada mrtvol, bylo pro Přeměněného naprosto normální. Lidé se s takovými problémy naučili vypořádávat, většinou v tom hrála roli past a sekera.
Je jenom otázkou, jestli Smrtonoš dospěl do třetí, stabilizované fáze Proměny dříve než je běžné, nebo jestli se nikdy nedostal s druhé, vražedné fáze. Rozhodně umí přemýšlet a plánovat.
A pořád za ním zůstává hromada mrtvol.
Byl to asi ten okamžik, když ho dopadli a pokusili se ho zabít, kdy se v něm něco změnilo. Kdy z reagujícího zvířátka vzniknul chladně kalkulující zabiják.
V druhé fázi Přeměny postižení necítí bolest. To, že na své protivníky útočil i se zlámanými kostmi, bylo normální.
Ale ne to, že se začal sám léčit.
Ani to, že je pobil. Neuniknul žádný.
A už vůbec nebylo normální to, že po skončeném vražedném šílenství si sednul a naplánoval, jak se stát pánem světa.
Teď je na dobré cestě.
V chaosu po vzniku Zón a, prakticky, konci světa, bylo jednoduché přežívat na základě vetší síly. Nechával se najímat jako Lovec. Tenkrát byli stabilizovaní Přeměnění tak vzácní, málokdo tušil, že je od obyčejných lidí nemusí být zas tak jednoduché rozeznat.
Lovil ty nešťastné, šílené bytosti. Nezabíjel, věznil. A po té, co horečka Proměny pominula, cvičil, trénoval, vštěpoval poslušnost.
Během dvou let měl armádu.
Během tří let ovládl Nížiny.
Pak se podíval dál.
Sever. Vysočina. Další území, zralé k nadvládě. Jen utrhnout.
Výpady a vraždění skrz Zónu nebyly složité, těm na druhé straně chvíli trvalo, než zjistili, co se vůbec děje.
Pak proti němu postavili své vlastní Přeměněné.
Nevydrželi dlouho.
Bylo jednoduché Zónou prohnat libovolný počet otroků – nebo zvířat. Co přežilo první nápor Přeměny, bylo ve fázi vražedném běsnění. Jediný koordinátor dokázal rozsévat chaos v příhraničních oblastech velice efektivně.
Ale teď nastává čas na další krok. Bude třeba převzít vládu nad Vysočinou. Proto potřebuje lidi, jak Přeměněné, tak i obyčejné, kterým je možno naslibovat moc, lidi, co budou pracovat pro něj.
Vysočinou procházejí verbíři. Nenápadní, od normálních lidí se neliší. Až na jednu věc. Oni místní Přeměněné vyhledávají. Lákají a slibují.
Mají pravdu.
Na Vysočině jsou Přeměnění služebníci. Vojáci, obránci, sotva o něco víc než otroci.
V Nížinách vládnou.
Jenom těm hlupákům na severu ukázat cestu, otevřít oči.
Sami se obrátí proti lidem. A v nastalém chaosu, až nebudou vědět, jak vládnout, jim přijde na pomoc.
Funguje to.
Přicházejí za ním, zatím po jednom.
Hloupí, mocichtiví, silní i jenom zvědaví.
Promluví si s nimi a ty nejlepší pošle zpátky.
Může jim naslibovat, co jen chce. Zdrojů je dost. V Zónách se ocitnula i některá velká města. Nedostane se tam nikdo, kdo není Přeměněný, je tam jen ticho a smrt.
A zajímavé věci.
Třeba i motorky.
Dobrý, silný spojenec, který zná svou cenu a skutečný svět se nehledá lehko.
Možná našel dalšího.
Možná.

Vranovi očividně nedělalo žádné starosti to, že někoho nedávno zabil. Přehnanou útlocitností tedy netrpí. Výprask, hlad, žízeň ani nedostatek spánku na něm také nezanechaly podstatnější stopy. Umí přežít.
Jaká je jeho cena se teprve zjistí.
„A umíš řídit motorku, Vrane?“
„Nevím. Nepamatuju se, že bych to zkoušel.“
„A co si pamatuješ, že jsi zkoušel?“
„Koně... a tank.“
Nedopadlo to dobře, ale to nehodlal nijak rozmazávat. Tak s motorkou nepojede do rašeliniště, no!
Motorek stejně nebylo dost aby měl vlastní. Bude nejdřív dělat spolujezdce. Aspoň se Vlk blíž seznámí s novým rekrutem.
Třináct motorek pomalu vyjelo z pevnůstky. Vezly čtrnáct jezdců. Za sebou nechávaly strach, chaos (ale ne moc velký), nějaké ty polámané kosti a jednu mrtvolu.
Jen jednu.
Smrtonoš byl názoru, že když někoho zabijete, nebude vědět, že prohrál a musí vás poslouchat. Bude mrtvý a vy si musíte najít někoho jiného, kdo vás bude poslouchat. A to je plýtvání zdroji a časem.

Motorka má proti koni podstatnou výhodu v tom, že nedrncá. Jede plynule a rychle.
Po dvaceti minutách plynulé a rychlé jízdy se dostali ke kruhovému objezdu.
Za ním plynule a rychle pokračovalo dvanáct motorek. Ta třináctá s dvěmi jezdci nezvládla v rychlosti zatáčku.
„Ty idiote!“
Motorka ještě metala kotrmelce a Vlk se už vrhnul na Vrana. Ten uhnul.
„Co já?“
„Kvůli tobě jsme se vysekali!“
Druhý úder Vran vykryl.
„Jak, kvůli mě?“
„Cos.. to ... dělal...?“
Co slovo, to úder. Vranovi nedělalo problémy je blokovat.
„Sem... vyvažoval.“
Odskočil.
„Sem neměl?“
„Ne, kreténe, motorku nevyvažuješ! Na motorce se položíš do oblouku!“ Vlk ztěžka oddechoval, spíš vztekem než únavou. Vrana nezasáhnul, ale ten mu údery nevracel. Aspoň ví, kde je jeho místo.
„Tak dobře, promiň! budu si to pamatovat!“ Ruce nahoře, jakoby se vzdával.
„Kreténe,“ Vlk si odplivl a zauvažoval, že by nováčka nařval do zvednutí motorky a její odtlačení zpátky na silnici. Pak se rozhodl, že to radši udělá sám. Jednou rukou.
„Sedej! A ne abys zase vyvažoval!“
Vran opatrně usedl.
Motorka sice nedrncá, ale že by byla pohodlná, by se říct nedalo. Zatáčky jsou ošemetné. A... nějak moc se pracuje s nohou a s rukama.
Vran dospěl k názoru, že tank byl podstatně jednodušší.
Třeba mě nechají řídit tank.

Závěrečná poznámka: 

Komentáře

Obrázek uživatele Elluška

...nám to všechno vysvětlovat, myslím. Mně třeba jako nezkušenému čtenáři, co četl Ostrovy jen loni, stačí úplně ty všeříkající zmínky o Zóně a démonech, které tam sem tam jsou (představa opuštěného města je skvělá - mně to teda evokuje Zónu od Strugackých, jako asi kde komu, ale o to je to lepší). Tady mám pocit že jsi chtěla čtenáři překotně přiblížit postavu a její minulost, i když by se to mohl hlavní hrdina Vran, kterého známe dobře z loňska, dozvídat právě postupně a my bychom se dohadovali, koho to potkal, jestli je v nebezpečí nebo měl naopak štěstí. Dozvídat - spíš vidět, protože jsem zvědavá, kdy mu vůbec něco docvakne :)) Jak ses tam snažila úsporně narvat hodně informací, tak se to nečte úplně plynule (taky kvůli střídání časů).
Že je Vranova motivace mít motorku je vtipný, snad se jim moc nerozflákala.
Pořád se mi líbí postapo svět. Ale fakt to nemusíš odhalit všechno najednou! Dej si čas.

Obrázek uživatele Wee-wees

Já bych tady Tess trochu hájila. Máš pravdu, že dlouhé vysvětlující úseky obecně nejsou moc dobré, nutně zpomalují děj a je to trochu nuda. Ale padesátka je velmi nestandardní formát, není to normální novela - protože čtenář nemá možnost si to přečíst naráz, má to rozkouskované do dlouhého časového období. Jít cestou "dám do každé kapitoly kousek informace, oni si to poskládaj" tady nemusí moc dobře fungovat.

Obrázek uživatele Elluška

Myslím, že zdaleka ne každý si čte knihy naráz, pokud můžu mluvit za sebe, tak kdybych měla pocit, že mi něco nedochází, vrátila bych se klidně pár kapitol zpátky :) Když je příběh dobrý, nemusíme čtenáře krmit velkými porcemi informací, abychom ho uspokojili, protože další díl bude až za týden. Podstata padesátky je naučit se soustavně pracovat na delší novele. Dobrému příběhu zůstanu věrná, i kdybych se dozvěděla za kapitolu jen jeden důležitý detail. Fakt. Když si dá spisovatel záležet, čtenář CHCE a snaží se pochopit.

Obrázek uživatele Tess

Já s tím úsekem taky nejsem spokojená a při konečné editaci ho zcela určitě vyhodím. Zatím ho tam nechávám, abych měla jistotu, že někde tyhle informace mám.

Obrázek uživatele Blanca

Nevím proč, ale taky mi tam ta expozice úplně nesedí. Asi proto, že popisuješ extra silného záporáka, jako by sis z něj nic nedělala ani ty, ani Vran. Což není úplně ideální, když zatím nevíme, co o něm Vran ví, nebo neví, a co tam vlastně dělá, nebo nedělá... (Můj špionážní smysl mi říká, že Smrtonoše vlastně hledal, chtěl se k němu dostat... ale zároveň se k němu nechce tak úplně přidat, jenom ho a jeho zdroje využít.)

-A A +A