2: Krok přes práh

Obrázek uživatele Owes
Kapitola: 

Siriusův byt v centru Londýna, který kdysi koupil za nemorální množství zlata po strýčku Alfardovi, byl sice malý - disponoval jen dvěma pokoji, z nichž jeden byl obývák s kuchyňským koutem, ale pro svou strategickou polohu uprostřed mudlovského světa ho Sirius považoval za nedocenitelné místo úkrytu.
„Je možné, že sis za těch deset let ještě pořád nepořídil stůl?“ žasl Severus, zatímco mu Sirius držel otevřené dveře do koupelny.
„A k čemu by mi byl? Vždyť se stravuju -“
„- zásadně vleže, jasně. Chápu. Máš tu vůbec něco, co se podobá jídlu?“
„Moc toho tady není. Vlastně jen nějaký kukuřičný lupínky a chipsy. Jo a v mrazáku je zmrzlina!“
Severus se kysele zašklebil a zabouchl za sebou dveře. Ve skutečnosti ho hlad příliš netrápil. Momentálně postačí trocha vody a mýdla. No, toho mýdla možná víc než trocha. A taky nějaký hřeben...
„Tohle asi bude chtít pár kouzel,“ podotkl Remus, když o hodinu později dorazil z Bradavic a postřehl ránu na krku, kterou nedokázal zakrýt límec čisté košile. „Ukaž.“ Shrnul mu vlasy stranou a dotkl se okraje rozšklebené kůže.
Severus sykl bolestí, ucuknul a nesouhlasně potřásl hlavou.
„Nech toho, to nic není! Co tu vůbec děláš? To nemáš dost práce s opravováním písemek?“
Remus mu věnoval shovívavý úsměv, jeho protesty ignoroval a znovu se prsty přiblížil k ráně.
„Tohle nic udělala striga bažinná. Podle hloubky a směru seknutí byla v pěkné ráži. Copak ji asi rozladilo?“
„Že by Ostrodrápek přerušil čajovej dýchánek se strigou příliš brzy?“ rýpl si Sirius.
„Čaj jsme u toho nepili,“ řekl Severus klidně. Méně klidně už reagoval na Remusovu ruku. Plácl ho po ní a o krok ustoupil. „Nesahej na to! Vyčistil jsem to, víc není potřeba.“
„Já bych řekl, že je,“ namítl Remus a snažil se neznít moc vyděšeně, když pozoroval, jak Severusovi z nosu odkapává krev na bílou látku košile.

Závěrečná poznámka: 

...do cíle zbývá 48 kroků...

Komentáře

Obrázek uživatele Rya

Á, chudák! Doufám, že se z toho vylíže.

Obrázek uživatele Owes

Jako správná kočka by měl mít ještě nějaké životy v zásobě. :)

Obrázek uživatele Aries

to jsem zvědavá

Obrázek uživatele Owes

Já vlastně taky. :D

Obrázek uživatele Keneu

Strigy nechávaj pořádné jizvy, co já vím (s omluvou k naší hodné strize). Ale neochota Severuse nechat se ošetřit je mi důvěrně známá. A co se týče bytu, potravin a stolu... Trochu mi to připomíná mě. :)
A fandím názvu povídky a jednotlivých dílků, moc se mi to líbí, že máš zase nový jednotící nápad.

Obrázek uživatele Owes

Děkuju. :) Až na naši hodnou strigu jsou strigy pořádné mrchy... To je takový společný znak lidí, co žijí bez závazků, se obávám. Taky nemáš stůl? :D Jednotící nápad musí být, to bych nebyl já. Jsem rád, že se ti to líbí. Ačkoli zatím tuším jen mlhavě, kam všechny ty kroky vedou. :D

Obrázek uživatele Keneu

Stoly mám dva, ale jeden z nich slouží jako police na knihy a u druhého jím pouze proto, že je na něm počítač :) Býti čarodějkou bez technologií, jedla bych také pouze na gauči :)

Obrázek uživatele Arenga

Tak ovšem tohle je nefalšované mučení čtenářů, nechat je čekat zase týden! Chtěla bych pokračování a chtěla bych ho HNED!

Obrázek uživatele Owes

Doufám, že to není moc zvrácené mít radost z takového komentáře. Já doufám, že do neděle čekat nebudeš. Už to mám napsané, jenže v sešitě. Tahle povídka chce být psaná rukou. Takže musím převést do digitální podoby. :)

Obrázek uživatele Arenga

to není zvrácené :-) to je naprosto normální

Obrázek uživatele Regi

No tedy, co je to za hrozivé zranění? To asi nebude rýmička, co?

Obrázek uživatele Owes

Nejspíš ne. Přestože se k tomu Severus jako k rýmičce chová. :)

-A A +A