2 Kavárna
Tohle je maličko švindl, protože tenhle kousek už mám hodně dlouho napsaný, tak ho sem rovnou hodím. Co bude dál, to ví jen Bůh a svatý Václav
Těžko říct, kdo vymyslel takhle neútulné uspořádání.
Kavárna na Míráku osvětlená ostrými zářivkami neměla stolky, jak bývá zvykem, nýbrž dlouhý okrouhlý pult, kde hosté hřadovali vedle sebe na vysokých židlích. Z ulice doléhal hluk aut a řinkot tramvají a málokdo měl chuť dlouho se zdržovat.
K večeru se tam zákazníci střídali jak na běžícím pásu. Většinou do sebe mlčky hodili něco pro zahřátí, zaplatili a prchali domů či na nákupy. Šedovlasý číšník za barem připomínal obsluhu rychle jedoucího stroje. Dva muži v tmavých oblecích rozkládali kufřík s nějakými listinami a polohlasně probírali obchodní záležitosti. Rozčepýřená studentka do sebe lila už třetí kávu a přitom se snažila soustředit na skripta. Mladík v odrbaných džínách krmil mincemi hrací automat.
Ve stíněném koutě na samém kraji baru seděla mladá žena ve strohých černých šatech dlouhých až po kotníky, podpírala si dlaní nakratičko ostříhanou světlou hlavu a druhou rukou si pohrávala s cigaretou. Občas usrkla kávy. Znechuceně pozorovala nedojedenou topinku na talířku před sebou, jako by se nemohla rozhodnout, co si s ní počít.
Vedlejší místo hřmotně zabral nový zákazník. Pán okolo šedesátky byl štamgast. Přivedl s sebou malého chlupatého pejska, který se poslušně uložil k nohám pánovy židle, objednal si „jako vždycky“ a s šustěním si rozložil noviny.
„To se na to podívejme,“ brumlal chvílemi. „Darebáci, já bych je hnal…“ Náhle noviny prudce zmačkal. „Už zas!“ vyrazil ze sebe hlasitě.
Blondýnka se probrala z letargie. „Copak se stalo?“ zeptala se zvědavě.
„Zas jeden pohřešovaný,“ odpověděl pán rozhorleně. „Lidi mizí a nikdy se už nenajdou. Živí ani mrtví. A nikdo s tím nic nedělá.“
Barman na dívku vrhl soucitný pohled. Věděl, co přijde.
Nevšímala si toho. Historky cizích lidí poslouchala ráda, čím podivnější, tím lépe. Mockrát se jí to už vyplatilo. A času měla dneska spoustu. S nelíčeným zájmem se zeptala: „Proč myslíte?“
„Tomu byste neuvěřila,“ zabručel muž, ale už se nakláněl blíž. „Zažil jsem tragédii a nikde není dovolání. Nechci vás obtěžovat, slečno. Lidi by ale tohle měli vědět a mít se na pozoru.“
„Máte pravdu. Povídejte,“ povzbudila ho a nabídla mu cigaretu.
„Děkuju. Já jsem nějakej Malina, celý život jsem dělal na dráze, teď už jsem v penzi.“
„Lada Durmanová. Těší mě.“
Pan Malina se maličko uklonil a pokračoval: „Mám… měl jsem… syna. Jediného syna.“
V dívčiných hnědých očích se zalesklo pochopení a soucit.
„Láďa chtěl vždycky na novinařinu, ale nedostal se. To víte, neměli jsme žádnou protekci. Ale přesto se snažil. Přes den pracoval na poště a po nocích psal. Vyšla mu jedna tenká knížka. Povídky.“
Lada neurčitě kývla.
„Zrovna připravoval další a s tou chtěl konečně doopravdy prorazit. Když jsem s ním naposledy mluvil, byl nadšením bez sebe, tvrdil, že je na stopě něčemu velkému a příští knížka bude bomba. Varoval jsem ho, ať si nic nezačíná s politikou, jenže o to prý vůbec nešlo. Prý odhalil nějakou záhadu, byl jako v transu. Po večeři odešel a už jsme ho nikdy neviděli.“
„Jak je to dlouho?“
„Už to budou čtyři roky.“ Pan Malina smutně potáhl z cigarety. „Žena mezitím umřela, to trápení jí dodalo. Zůstal jsem sám a pořád na Láďu myslím, co se mu mohlo přihodit.“
„To je mi líto. Četl jste ten rukopis?“
„Hledal jsem ho, ale vzal si ho nejspíš s sebou. Netuším, co tam bylo, nenašel jsem ani žádné poznámky.“
„A co policie?“ nadhodila Lada.
„Tss. Nejdřív nechtěli dělat vůbec nic, že dospělý třicetiletý chlap si může jít, kam chce. Až po dvou měsících vyhlásili celostátní pátrání. Ale vsadím se, že jen protože jsem je pořád urgoval, jinak by se i na to vykašlali. Hnal jsem to nahoru, stěžoval jsem si, kde se dalo. Stejně dobře jsem mohl jít na lampárnu. Všude mě odbyli, komouši zatracený. Po revoluci jsem se snažil Láďův případ znovu otevřít. Myslíte, že se něco změnilo? Nic, zhola nic. A já vám povím, slečno, že to není samo sebou. Syn někomu pořádně šlápl na kuří oko a doplatil na to, na to vsadím krk.“
Lada zamyšleně přisvědčila: „To je docela dobře možné.“ Vtom si něco uvědomila a její velké oči se rozšířily ještě víc: „Říkal jste Láďa? Ladislav?“
„Ano.“
Vzrušeně poskočila na stoličce: „Loni se mi dostala do ruky povídka o prokleté lampě. Od Ladislava Maliny. Je to on?“
„Jo,“ zamračil se pan Malina. „Líbilo se vám to aspoň? Ani mu nezaplatili, nevím, co vzniklo za tahanice, když celý náklad prý zmizel z prodeje ani ne za týden, ale k ničemu dobrému to jeho fantazírování nikdy nevedlo.“
Dívka vtáhla vzduch skrz zuby.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Jé, Lada! To je moc povedený
Jé, Lada! To je moc povedený kus. Doufám, že budeš pokračovat. :)
díky, pokusím se :-)
díky, pokusím se :-)
Tedy, vtáhlo mne to. Další
Tedy, vtáhlo mne to. Další dílky budu očekávat docela netrpělivě. :-)
Děkuju, začínám být nervózní
Děkuju, začínám být nervózní :-)
Nebuď nervózní, Lada to
Nebuď nervózní, Lada to zvládne ;o)
Trochu na ni spoléhám
Trochu na ni spoléhám
Super, Lada. Těšila jsem se a
Super, Lada. Těšila jsem se a nezklamala.
(A měla jsem fajn kolegyni Malinovou, tak mě to tak pohladilo)
Díky, ale to radši nevyprávěj
Díky, ale kolegyni to radši nevyprávěj ;)
Dopředu hlásím - tedy spíš
Dopředu hlásím - tedy spíš opožděně - že čtu, jen nezbývá sil na komentáře. (uvažuji jestli tohle nezkopírovat ke všem :-D )
.
Podpis *šprtá biolu*
díky oběma!
díky oběma!
Jak tě chápu. :)
Jak tě chápu. :)
Zajímavé. :) Líbí se mi
Zajímavé. :) Líbí se mi popsání té kavárny.
Ta skutečně existovala a
Ta skutečně existovala a takhle to tam vypadalo :-)
Krásná atmosféra, moc hezky
Krásná atmosféra, moc hezky vybudovaná. Na Ladu se těším. Chudák pán, je mi ho líto.
Děkuju. Vypadá to, že to moc
Děkuju. Vypadá to, že to moc veselá historka nebude
A jéje, o čem asi byla ta
A jéje, o čem asi byla ta povídka, že Ladu tak zaujala? To nebude samo sebou.
O tom je řeč tady http:/
O tom je řeč tady http://budec.net/node/223
ale pro ty, co neznají a nechce se jim číst tu starší povídku, příště stručně shrnu, v čem je problém
Pěkné! Děj se odehrává v
Pěkné! Děj se odehrává v ranných devadesátkách jo?
Jo. Nejsem schopná si
Jo. Nejsem schopná si zapamatovat vlastní časovou osu, už na to koukám. Asi koncem listopadu nebo začátkem prosince 1991
Pěkně se to rozjíždí! Těším
Pěkně se to rozjíždí! Těším se moc.
Děkuju, já už si tu po těch
Děkuju, já už si tu po těch brilantních úvodech začínám připadat jak Popelka v civilu, ale třeba mě osvítí duch svatý a vyvrbí se to nějak čitelně :-)
O jaké Popelce to mluvíš?!
O jaké Popelce to mluvíš?!
O Popelce Biliánové z Vyšehradu? ;-)
ještěže ležím, jinak bych
ještěže ležím, jinak bych sebou sekla :-DDDD
Zaujalo mě to o celostátním
Zaujalo mě to o celostátním pátrání až za dva měsíce poté, co nahlásil pohřešování. Chápu, že za tím může být něco víc, kam zatím nedohlédnu, ale zajímalo by mě, jak to vlastně dřív chodilo a jak pružně na taková ohlášení VB reagovala, jestli to máš nějak pozjišťované nebo víš, jak rychle se takový "zmizelý" člověk do Federální kriminální ústředna pátrá, radí, informuje dostal. Ptám se proto, že jsem se o něco takového v minimálně dvou textech taky otřela a měla jsem předpoklad, že to šlo docela rychle, že se VB dost svižně zajímala, když někdo najednou nebyl, ale nikde jsem to neověřovala.
Informace od pramene nemám,
Informace od pramene nemám, ale myslím, že úplně mimo to není. Samozřejmě když se ztratí dítě, tak je to otázka hodin, kdy všechno začne lítat. Ale tohle byl dospělý člověk, který se nedopustil žádného trestného činu. Nemyslím, že se hned vyřítila zásahovka do terénu pročesávat Prahu a okolí. Předpokládám, že policie rutinně prověřila nemocnice a dala ho do interního seznamu pohřešovaných. Což by znamenalo, že hlídky po něm mají koukat, taky kdyby ho našli mrtvého, rychle by zjistili, kdo to je. Ale nic z toho se nestalo a pan Malina tam pořád chodil, tak to nakonec dali do televize. Tady vycházím z takových těch televizních pátracích relací, pokud si dobře vzpomínám, tak obvykle neříkali, že dotyčný zmizel včera nebo před týdnem, vždycky před trochu delší dobou.
já to nemyslela tak, že by to
já to nemyslela tak, že by to bylo mimo, ale právě, že jsem podobné věci taky řešila
jasně, tohle zní naprosto logicky, zvlášť když to nebyl nikdo, kdo by byl už předtím nějak "v hledáčku" - rutinní prověření nemocnic, seznam pohřešovaných, prověřit, jestli se jen nevyhýbá rodině a do práce normálně chodí atd. Je fakt, že to, co jsem řešila já, mělo jistá specifika, kvůli nimž to pak šlo asi rychleji a i ten zájem byl větší, a je taky fakt, že ani u mně nebyla Federální kriminální ústředna pátrá hned, ale až po nějaké době (i když i tak rychleji, ale jednalo se o osobu považovanou za nemocnou)
Jo, to je potom jiný případ.
Jo, to je potom jiný případ. Pravda je, že nechození do práce byl za socialismu důvod k průšvihu, ale asi se to taky nerozjelo hned, rozhodně to asi nemělo prioritu ve srovnání s někým skutečně nebezpečným nebo ohroženým. Já jsem dokonce měla dojem, že ty dva měsíce jsou poměrně rychle, i když z pohledu rodiny je každý den dlouhý. Kdysi dávali v televizi takový pořad, kde byly nahrané scénky, které měly lidi vyburcovat, aby si vzpomněli, jestli třeba toho člověka neviděli, ale ty případy byly vždycky staré rok nebo víc. Prý to občas skutečně pomohlo, ale například já bych si po tak dlouhé době nevzpomněla ani náhodou.
já taky ne, navíc mám fakt
já taky ne, navíc mám fakt špatnou paměť na obličeje
s tou prací jsem měla právě dojem, že když někdo nedorazil, jak měl, a nedal o sobě vědět, co s tím je, tak že se to docela řešilo, ale praktickou zkušenost s tím nemám, jak rychle a jak intenzivně to v zaměstnání řešili, pokud jim pracovník nedorazil - možná záleželo případ od případu a jak byl aktivní vedoucí, ale fakt nevím
(taky mám scénu, kdy mi "zmizí" chlápek - manželka to řeší tak nějak zvolna, spíš ne, ale z práce to právě začnou řešit dost rychle)
Já bych řekla, že ono to bylo
Já bych řekla, že ono to bylo takové vzájemné. Že se po něm v práci sháněli, to určitě, ale když tam potom přišel policajt ověřit, jestli tam je, a zjistil, že není a už pár dní nebyl, tak asi i tam prostě čekali, co bude. Neměl takové zaměstnání, kde by byl nenahraditelný.
Navíc dělal na poště. Tam ti ještě dneska s klidem řeknou, že práci neudělali, protože nejsou lidi ;)
jasně, pokud to už řešila VB,
jasně, pokud to už řešila VB, v práci určitě řešit přestali a čekali, jak se to vyvrbí
Sami policajti vědí, že
Sami policajti vědí, že lidská paměť je nespolehlivá a s časem se to značně zhoršuje. Ono se někdy stane, že se přihlásí po X měsících svědek, který si uvědomí, že možná viděl něco důležitého. Tady to ale moc nechápu. Napadá mě jedině, že ten případ spadne do nižší priority, anebo že je podezření na vraždu a vyšetřuje se to tajně, dokud to jde. Otázka taky je, kolik pohřešovaných osob je denně ohlášeno a pak se z toho vyklube planý poplach. Jinak kdyby policajti toho kluka někde našli a on jim zakázal sdělit rodině jeho adresu a jiné detaily, můžou policajti akorát přijít a říct, že ho našli a nechce být kontaktován rodinou, a je mi jasné, že spousta rodin tomu nebude věřit.
:-D
taktéž nestíhám komentovat, asi budu muset vymyslet nějaké pochvalné slovo. věrna tradici, uvažuji nad KACHNA!!!
kvák dík
kvák dík
Taky se mi moc líbí popis
Taky se mi moc líbí popis kavárny a vůbec celá ta atmosféra. A jsem tuze zvědavá, co bude dál. Ten pejsek - není to můj (protože tohle on v kavárnách dělá a vůbec se mu podobá :))
Ne, to byl takový ten malý
Ne, to byl takový ten malý smeták :-)
To je škoda :-)
To je škoda :-)
gagagaga, furt mi like nejde.
gagagaga, furt mi like nejde...
V první chvíli jsem se zděsila, že sedí v Jehudě!
To nevím, kde je. Tahle
To nevím, kde je. Tahle kavárna byla na Míráku cca do roku 1992, pak ji zavřeli nebo předělali, to už nevím