Hranice svobody (část 1)

Obrázek uživatele Esti Vera

Představ si draka na provázku, jakého si na podzim děti pouštějí na poli. Je tento drak svobodný, protože pluje ve větru? Anebo je spoutaný, protože ho drží pevný provázek?
(FIŠEROVÁ, I. a P. SAMOJSKÝ. Na pobřeží oceánu pravdy. Praha: Unitaria, 2010.)

~ ~ ~

Poppy Pomfreyová už od malička věděla, že je dítětem štěstěny. Narodila se u sv. Munga usměvavé pracovnici Ministerstva kouzel a mudlovskému prodavači. Její rodiče se milovali a ji, své jediné dítě, s láskou opatrovali. Nikdy jí nic nechybělo a dětství strávila bezstarostným pobíháním po Londýně. Od té doby si život mimo Anglii nedokázala představit.
V jedenácti letech vyrazila do Bradavic. Moudrý klobouk ji k její radosti zařadil do Havraspáru a ona bez problémů vystudovala. Nijak se nelišila od ostatních - měla kamarády i nepřátele, dvakrát se zamilovala a dvakrát rozešla. Jako by někdo nahoře tušil, co jí čeká dál, a rozhodl se jí to utrpení vynahradit šťastným a bezstarostným dětsvím.
Ve škole ji bavily kouzelné formule a lektvary. Nikoho tedy nepřekvapilo, když požádala o učňovské místo u Ollivanderových a o dva měsíce později k nim také nastoupila.
První kouzelnická válka ji zasáhla nečekaně. Nikdy o tom období, které následovalo, nemluvila, jen jeden jediný člověk věděl, co se tehdy dělo. Pověděla mu to, když se u něj po válce ucházela o místo ošetřovatelky. Jenže Albus Brumbál už byl mrtvý, a tak nikdo netušil, že se Ollivanderovi rozhodli uprchnout a ona, odhodlaná zůstat, skončila s nedokončeným vzděláním a bez práce. Až série náhod ji o dva roky později zavedla do kouzelnické nemocnice, která v té době měla tak málo pracovníků, že brala do učení téměř každého. Lékouzelnickou zkoušku složila po čtyřech letech, šedý učednický hábit vyměnila za citronově zelený a začala oficiálně pracovat na Oddělení nehod s kouzelnými předměty.
Když válka skončila, zažádala o místo v Bradavicích. Věděla, že to bude práce dost monotónní, ale právě to ji po létech chaosu lákalo. Brzy přestala léta ve škole počítat, roky míjely a splývaly jeden v druhý. Jen jeden mezi nimi jasně vyčníval. Ten, na který už nikdy nezapomene.

~ ~ ~

„Měli bychom toho nechat, Neville,“ navrhla už poněkolikáté Ginny. „Už jsme to přece řešili. Schováme se v komnatě...“
„Ne,“ zamítl kamarád její návrh okamžitě. Nervózně přecházel po místnosti a každou chvíli kontroloval dveře. Z roztrhaného hábitu na zem pomalu kapala krev.
„No tak, podívej se na sebe, tohle už je moc, vždyť se sotva držíš na nohou.”
„Je to jenom škrábnutí,“ vyjel na ni ostře Neville. Když si všiml, jak sebou trhla, omluvně dodal: „Nechci je nechat vyhrát.“
„Tak co chceš dělat?“ zeptala se Ginny bezradně.
Mladík pokrčil rameny: „Bojovat.“
Neměla to srdce mu říci, že oni už dávno prohráli.

~ ~ ~

Zkroucené tělo zůstalo ležet na podlaze.
„Konec hodiny,“ zavelel Amycus Carrow, ukončil spojenou dvouhodinovku a studenti se co nejrychleji začali trousit pryč z učebny. Jen pár z nich se starostlivě ohlédlo za svým kamarádem. Seamus, Dean, Lenka, Ginny. Nikdo ale nebyl tolik pošetilý, aby mu šel pomoci, když je jejich vyučující upřeně sledoval.
Žáci zamířili co nejrychleji na svoji kolej, Seamus a Dean se ale nenápadně oddělili od davu a došli k umývárnám. Lenka je následovala, najednou ji ale za rukáv zatahala Ginny.
„Lenko, já… musím za Davidem,“ zašeptala jí Ginny provinile. „Ten páťák z Nebelvíru, víš? Říkal, že se k nám chce přidat.“
„Klidně běž, my to zvládneme,“ ujistila ji kamarádka. Čas od času se našel někdo dost pošetilý na to, aby se k jejich malému odboji přidal, a tak byla Komnata nejvyšší potřeby každý týden o trochu větší.
Trojice studentů nepozorovaně vklouzla k chlapeckým záchodům a všichni se skrčili za rohem u jedné kabinky.
„Viděl jste někdo, co mu je?” zašeptal Seamus vyděšeně . „Bylo tam strašně moc krve.“
Nikdo mu neodpověděl. Vždyť... co by k tomu měli říct? Na falešná slova naděje už dávno nebyli zvědaví.
„Musíme ho dostat na ošetřovnu,” rozhodl po chvíli Dean. „Myslíte, že už ten idiot odešel?“
Nečekaně se ozvala Lenka. V posledních dnech toho moc nenamluvila, dusivá atmosféra dopadla i na ni. Pokud ale někomu zůstávala naděje, byla to ona a pro všechny bylo vždycky milým překvapením, když se jednou za čas usmála.
„Ještě ne. Má kabinet v severní části, takže musí jít touhle chodbou, uslyšíme ho.“
Opravdu - po chvíli se ozval jasný dupot na chodbě. Kamarádi počkali ještě chvíli, než vylezli ze skrýše a tiše se vydali do prázdné učebny. Dveře byly zamknuté, ale tajné heslo Carrowových se Brumbálově armádě podařilo zjistit už před měsícem, takže za chvilku byli všichni uvnitř.
Lavice byly odstrčené v zadní části místnosti. Vpředu byl vyhrazen prostor na nácvik kouzel a tam, uprostřed kaluže krve, ležel Neville Longbottom. Nebylo to poprvé, ale teprve dnes se o něj jeho kamarádi doopravdy báli. To, co dřív byly jen škrábance, nahradily obrovské rány po celém těle, a všechny to vyděsilo natolik, že chvíli jen stáli a bezmocně přihlíželi.
Jako první se probrala Lenka a okamžitě se pustila do zástavy krvácení. Její kouzla ale neměla téměř žádný účinek - rány byly hluboké a bylo v nich tolik černé magie, že nevystudovaný lékouzelník neměl nejmenší šanci něco změnit. Kluci mezitím vyčarovali jednoduchá nosítka a pak na ně kamaráda společně přenesli. Pokusili se o zastírací kouzlo, aby se po cestě vyhnuli nepříjemným otázkám, ale bylo jim jasné, že na něco takového nestačí. Lenka si vzala na starost levitování nosítek a společně vyrazili svižným krokem k ošetřovně. Nic neříkali a jen tiše doufali, že dorazí včas.

~ ~ ~

Poppy Pomfreyová klidně seděla ve své pracovně a s brkem v ruce se skláněla nad svitkem pergamenu. Čím dál častěji se ale jen tak zarazila a zůstala koukat z okna na temné školní pozemky. Letošní podzim byl i na Anglii příliš sychravý a deštivý. Jak jsme tohle mohli připustit? zeptala se sama sebe už poněkolikáté, když v dálce uviděla nezřetelnou siluetu mozkomora. Takhle to nikdy skončit nemělo.
Z otravného papírování ji vyrušilo prudké otevření dveří na ošetřovnu. Okamžitě se zvedla a přešla z kabinetu do hlavní místnosti. Nejdříve uviděla pouze pana Finnigana a Thomase se slečnou Láskorádovou, o chvíli později ale chlapci ukončili své zastírací kouzlo a ona okamžitě pochopila, proč přišli. Neville Longbottom ležel zkroucený na nosítkách, která rudla pod přívalem krve.
„Položte ho sem,“ zavelela okamžitě, ukázala k nejbližšímu místu a ani se neobtěžovala s pozdravem. Nosítka se podle pokynů přesunula, ona si stoupla nad zraněného studenta a dala se do kouzlení. Zdálky to možná vypadalo jako zběsilé mávání hůlkou, ale nikdo nepochyboval, že madam Pomfreyová dobře ví, co dělá.
„Co na něj použili?“ vyštěkla rychle a soustředěně pokračovala v práci.
„Conjunctivitus, Diffindo, Cruciatus, Sectumsempra, nějaký oheň a taky mu něco provedli s rukou,“ vyjmenoval Dean Thomas okamžitě a dál bradavickou ošetřovatelku sledoval. Stáli v rohu, aby nepřekáželi a bedlivě pozorovali každý pohyb hůlkou, který lékouzelnice provedla. Ve vzduchu před ní se neustále objevovala nějaká čísla, mumlanými kouzly uzavírala a čistila rány.
Po chvíli si ze skladu přivolala jednu jedinou lahvičku Krvetvorného lektvaru. S úzkostí si ji prohlédla proti světlu, než ji vkouzlila chlapci do těla. Kolik jich ještě zbývá? Zásoby všech léků se povážlivě tenčily a zrovna Krvetvorného byl absolutní nedostatek.
Hluboko pohřbené vzpomínky se začaly ozývat. Křik, bolest, slzy v očích příbuzných. Smrt. Kvůli tomu odešla od Munga, ne? Aby už nikdy nemusela nikoho vidět umírat. A teď, o skoro dvacet let později, stála nad bezvládným tělem malého kluka a jeho kamarádi z rohu ošetřovny sledovali, jak se jeho krev vsakuje do obvazů. Poppy Pomfreyové nezbylo nic jiného, než se za ty děti modlit.
Postarej se o ně dobře, pomyslela si s pohledem upřeným ven na zamračenou oblohu. Věřím ti.

~ ~ ~

Minerva McGonagallová seděla v kabinetu a pečlivě červeným inkoustem opravovala práce svých žáků. Útrpně si povzdechla, když si všimla, že další je text Gregoryho Goyla. Minulý týden jí Alecta Carrowová přes dvacet minut vysvětlovala, že čistokrevnému kouzelníkovi přece nemůže dát Mizerné, dokonce ani když by si jeho práce zasloužila to nejhorší možné hodnocení. Cloumal jí vztek, když si na ten rozhovor vzpomněla. Neměla v plánu se její „dobře míněnou radou“, jak to Smrtijedka nazvala, řídit ani minutu! Zběsile celou práci proškrtala a s pečlivě skrytým škodolibým úsměvem dala svému studentovi Hrozné.
Byla asi v polovině hromádky, když se ozvalo zoufalé zabušení na dveře jejího kabinetu. Aniž by návštěvník čekal na vyzvání, vtrhl dovnitř. Bradavická profesorka překvapeně zvedla obočí, když uviděla zadýchaného a značně rozrušeného Deana Thomase.
„Neville je na ošetřovně,“ oznámil okamžitě a teprve po chvíli dodal, „paní profesorko.“ To už se ale Minerva McGonagallová svižným krokem vydala na cestu. Když se k ní její žák připojil, rychlým mávnutím hůlky zavřela dveře svého kabinetu a pokračovala dál.
„Co se stalo, pane Thomasi?” zeptala se věcně.
„Odmítl ubližovat spolužákům, tak ho Carrow mučil,“ vypověděl popravdě. Starší žena rázně přikývla. Ani ji nenapadlo peskovat studenta za vynechaný titul - někdo takový si jednoduše nezasloužil být profesorem. A pokud je tohle ten jediný způsob odporu, který jejím studentů zbývá, neměla v plánu je o něj připravit.

~ ~ ~

Madam Pomfreyová zrovna vyměňovala Nevillovi obklad na ruce, když se ozvalo krátké zaklepání a dovnitř vešla její kolegyně s jedním ze studentů.
„Jak mu je?“ zeptala se profesorka McGonagallová rovnou a s vypětím všech sil potlačila zvedající se žaludek. Sama sebe vždycky považovala za silnou ženu, která se jen tak něčeho nezalekne, ale pokud se jí z něčeho dělalo opravdu špatně, byla to krev a násilí. Pohled na zuboženého studenta byl pro její žaludek opravdovou zkouškou a ona si chvílemi nebyla jistá, jestli v sobě udrží oběd. Chlapec byl celý od krve, levou ruku měl podezřele zkroucenou podél těla a z jedné větší rány na noze mu vytékal nažloutlý hnis.
„Byl v příšerném stavu,” pustila se do vysvětlování madam Pomfreyová a pokračovala v obvazování jedné z ran. „Zatím se mi podařilo to krvácení zastavit, ale trochu se bojím infekce.“
„Přežije?“ zeptala se jí profesorka tiše.
Bradavická ošetřovatelka pokrčila rameny: „Pokud nenastanou komplikace...“
Minerva přikývla na znamení, že chápe. Podívala se na studenty sedící v rohu a pak nenápadně vztyčila protizvukovou clonu.
„Jak jsi na tom s lektvary?“
„Krvetvorného mám tři várky, na tu infekci tu nic pořádného není,“ svěřila se Poppy a poprvé na ní byla znát nervozita.
„Můžu zkusit něco objednat. Ta lékárna na Příčné...“
„Zavřeli ji,“ přerušila ji kolegyně, „navíc kontrolují všechnu poštu.“
Profesorka přeměňování se na chvíli odmlčela, než po chvíli navrhla: „Co Pomona? Vím, že to není ideální, ale alespoň něco by z těch jejích kytek snad připravit šlo, ne?“ Nerada to přiznávala, ale lektvary nikdy nebyly její silnou stránkou a bylinkářství jí připadalo příliš složité. Nechápala, proč se místo toho studenti neučí něco užitečného.
„Nebude to stačit,” zavrtěla Poppy hlavou. „S tou infekcí by to možná mohlo pomoci, ale já potřebuju ten lektvar. Bez něj je to zbytečné.“
Minerva usilovně přemýšlela, ale všechny možnosti okamžitě zavrhla jako neproveditelné.
„Musím do ředitelny,“ oznámila najednou madam Pomfreyová neobvykle důrazně, jako by potřebovala ujistit sama sebe.
„Ne!“ vyhrkla Minerva rázně. „Kdokoliv jiný, ale on ne.“
„Nikdo jiný tady přece není,“ připoměla jí ošetřovatelka s předstíraným klidem, ale oči ji prozradily. Byly plné bolesti.
„Zabil Albuse,“ připomněla jí celkem zbytečně Minerva.
„Já vím,“ přikývla její kolegyně, „ale přísahala jsem, že budu lidem pomáhat, ať to stojí, co to stojí.“
Když Poppy Pomfreyová odcházela z ošetřovny, Minerva se za ní dívala se směsicí vzteku a bezmoci, Dean a Seamus ji provázeli zmateným pohledem a Lenka se tvářila, jako by ji vývoj situace ani v nejmenším nepřekvapoval.

~ Konec první části ~
Podporuji: 

Nadační fond porozumění - projekt Kontaktní sestra (http://www.porozumeni.cz, https://www.darcovskasms.cz/projekt-1040/kontaktni-sestra.html), DMS ve tvaru “DMS POROZUMENI 30” lze zaslat na číslo 87 777.

Informace z webových stránek organizace:
Hlavní snahou NF Porozumění je zlepšení komunikace ve zdravotnictví a zřízení role tzv. kontaktní sestry v systému zdravotní péče v ČR. Kontaktní sestra by měla ulehčit a zpříjemnit pobyt v nemocnici, pomoci pacientům/rodičům hospitalizovaných dětí s organizačními problémy, vysvětlit vše potřebné, zprostředkovat kontakt s lékaři a jinými odborníky, poskytnout pacientům/rodičům zdravotně-sociální poradenství.
Snahou a cílem NF je začlenit obor „kontaktní sestra“ do výukového modulu v rámci dalšího vzdělávání sester. A tím pak dostat tuto pozici na seznam placených úhrad zdravotními pojišťovnami.

Poznámka autorky:
Téma povídky sice přesně neodpovídá cíli podporovaného projektu, čehož jsem si vědoma, výběr organizace ale považuji za takovou malou poctu madam Pomfreyové, která by podle mě byla skvělou kontaktní sestrou. Vzdávám čest její obětavosti, ochotě i odvaze.

Fandom: 
Klíčová slova: 
o úroveň výš
27 users have voted.
Klikejte pouze, pokud jste odeslali DMS!

Komentáře

Obrázek uživatele Keneu

Situace je zoufalá, ale já musela samozřejmě nadšeně vypísknout při představě, že se půjde za ředitelem. Lenčin stav mě bolí skoro stejně jako Nevillův. Paráda, jsem zvědavá, co bude dál.

Obrázek uživatele Esti Vera

Díky moc za komentáŕ, na pokračování se pracuje (i když se to trochu protáhlo), tak doufàm, že ředitel nezklame :)

Obrázek uživatele strigga

Moc se mi líbí úvodní citát, a i když je to celý bolestný, přečetla jsem to jedním dechem. Nepsalas na to téma už někdy v dubnu drabble? Mám pocit, že jsem něco takovýho četla a říkala si, že by z tohohle období v Bradavicích mohla být dobrá povídka. Těším se na pokračování. :)

Obrázek uživatele Esti Vera

Jé, moc děkuji! V podobném duchu jsem psala dárek pro Blancu, na kterou nic nezbylo v Nadílce (http://www.sosaci.net/node/28773). Dějový základ je dost stejný (začínám vykrádat sama sebe, juchů!), chtěla jsem si to ale trochu rozepsat i z jiného úhlu pohledu (teoreticky se jedná o dvě odlišné situace, ale tahle z Dobročinnosti je chronologicky tak o měsíc později). Doufám, že pokračování nezklame :)

Obrázek uživatele Esti Vera

Tak jsem si vzpomněla ještě na jedno drabble z toho roku, tak přidávám odkaz: http://www.sosaci.net/node/32882

Obrázek uživatele strigga

A jo, ta nadílka, to bylo ono! Drabblátko jsem neznala, ale je taky dobrý. Náhodou je fajn, že se v tom takhle vrtáš, chápu to, taky některý témata točím ze všech úhlů pořád dokola :)

Vypadá to zajímavě, Poppy je má oblíbená postava. Jsem zvědavá na pokračování :)

Obrázek uživatele Esti Vera

Díky, to mě těší. Pokračování už se chystá, jen s návratem do školy není tolik času, kolik bych si přála, tak to jde pomaleji :)

-A A +A