Zatracenej, hnusnej život

Fandom: originální

„Už nejsem malej,mami,“ povídám, ale myslíte, že mi to k něčemu bylo? Houby. Furt držení za ručičku. Sakra.
Vidím to taky u podobně „postiženejch“. Rodičům nikdy nedojde, že už nejsme prťata. Budou je v nás vidět, i kdyby nám bylo tisíc let.
Jo, někteří z nás jsou řekněme... nevyzrálí. Jako jeden kolega; když ho nechávali ve školce, vrhnul se na zem a předvedl dokonalej hysterickej záchvat, prej: „Neopouštěj mě, mami!“
Celý dopoledne pak fňukal a nic s ním nebylo.
A to už mu bylo dvěstě.
Jestli si myslíte, že být dětma bohů je něco fajnovýho, tak se pěkně pletete.