Filozofie kamenných chrličů

Obrázek uživatele Anne

,,Jak dlouho tu už jsme?" ptá se jeden chrlič druhého.
,,Nemám ponětí. Možná tři století, možná deset..."
,,Jak dlouho tady asi ještě budeme?" povzdechne si první. ,,Křídla už mi nadobro zkameněla."
,,Kdybych měl já křídla, už bych tady dávno nebyl. Na můj kámen! Tenhle výhled už mne unavuje."
,,Máš pravdu. Samé střechy, věže, pořád to samé náměstí... Aspoň, že se lidé mění..."
,,Ano, to je ten náš stověžatý tatíček. V jedné věci se ale mýlíš, kamaráde. Lidi jsou stále stejní, jen mění svůj zevnějšek. Když jsem býval mladý, postávali dole a vzhlíželi v němém úžasu. A teď dělají to samé."

Fandom: 
Rok: 
2011
Komentáře (archiv): 

Pá, 2011-04-15 22:10 — Esclarte
To je výborné. Jen tak

To je výborné.
Jen tak mimochodem, neznáš Výpravy s paní Klomínkovou?

Pá, 2011-04-15 22:31 — Anne
Děkuji Výpravy neznám, měla

Děkuji
Výpravy neznám, měla bych?

So, 2011-04-16 10:10 — Esclarte
Je to taková pěkná dětská

Je to taková pěkná dětská knížka o tom, jak se pár dětí seznamuje se starou Prahou, směsice reality a fantastiky. Taky je tam rozhovor oživlých soch na domě, proto jsem si na to vzpomněla.

-A A +A