Cesta za horizont
Pozorovala krajinu ubíhajicí ve tmě za okny vlaku. Světla se míhala, spojovala se v barevné čáry místy přerušované temnotou.
Ta-da ta-da.
Nehybná místa se líně ploužila na kraji horizontu. Vagón zel prázdnotou, mohla se utápět ve své osamělosti.
Ta-da ta-da.
Pozorovala svou tvář ve skle a nořila se do hloubky svých očí. Pak tvář zmizela a zůstala jen světla za okny vlaku.
Ta-da ta-da.
Vlak se řítil temnotou a vše utichlo. Zavřela oči.
Ta-da ta-da.
Energie ženoucí ho dopředu zmizela. Vlak se ocitl mimo prostor, odpojil se od reality.
Otevřela oči.
Plula nekonečnou dimenzí, kterou tvořily tisíce světel.
Nebyla sama.
Psáno ve vlaku na cestě z Almere do Amsterdamu.
Všem, kteří rádi v noci cestují vlakem.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Povedlo se ti přesně
Povedlo se ti přesně vystihnout takové to *něco* z atmosféry nočního cestování, skvělý.
Moc hezké. Ovšem mě ten můj
Moc hezké. Ovšem mě ten můj obličej na okně vždycky pěkně tento, chtěla bych pozorovat noční krajinu a ono se to místo toho odráží...
To je
moc pěkně vystiženo.
Působivé,
utopil jsem se nejen v precizně kresleném pocitu, ale i v té hloubce očí.
úchvatné
úchvatné