Kontakt: štěstí (Matěj)
Časově jsme trochu odskočili, Matěj už od posledního kontaktu o dva a půl roku starší.
„A vlasy, Zino?“ čechrám.
„Vlasy hladí a se hladí,“ usmívá se.
„Krk?“
„Odhrň, najdi důlek a vtiskneš polibek.“
„Ramena?“
„Objímat! Ráno, v poledne, večer!“
„Záda?“
„Ty se masírují…“
„A níž?“
„Obdiv, bezmezný obdiv,“ otočí se. „Poplácat nanejvýš zlehounka!“
Ucuknu pohledem, přikováván.
„Ona tě neukousnou,“ všimne si, „ale pozor, vše jemně, žádné humpoláctví.“
Ukáže si na bříško:
„Taky pokládáš hlavu, a když se zadaří, pak ucho.“
Skrčí kolena, opře o ně bradu.
„Nohy budou objímat tebe.“
Ozve se ostré zazvonění.
Brečím a zapisuji podrobně, protože to byl poslední hezký okamžik mého života, sraba.
Deníkový záznam M. B. z 13. 10. 1981
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Moc krásný.
Moc krásný.
líbí
líbí
Hezké drabble.
Hezké drabble.
Závěr působí strašně smutné.
Závěr působí strašně smutné.
Děkuji všem velice! Ano,
Děkuji všem velice! Ano, závěr je děsně smutný, viz dnešní drabble.
Původně jsem myslela, že to
Původně jsem myslela, že to byl všechno jen sen, z kterého ho probudil budík :)
Teprve po přečtení navazujícího střípku mi to docvaklo. To pubertální něžné okouzlení pak ještě víc kontrastuje s drsnou realitou doby.