Některé věci bolet nepřestanou
Můžeme být desetkrát dospělí, ale jsou věci, které v nás zůstávají zadřené jako tříska.
Daně a smrt jsou dvě jediné životní jistoty, přečte si Teddy v jakési mudlovské knize. Zatrne v něm. Miluje Nevilla a Lenku, ale smrt ho jako sotva ročního kloučka připravila o oba rodiče. Zná je jenom z vyprávění. Jací opravdu byli? Měnila by máma pro jeho obveselení svou barvu vlasů nebo tvar nosu? Naučila by ho, jak své metamorfomágské schopnosti ovládat? Byl by táta tak laskavý, jak vypráví Harry? Pomohl by mu stát se zvěromágem, aby spolu mohli trávit úplňkové noci? Netuší.
Pak se pousměje. Zato daně, to je jiná. Nakonec, z něčeho je potřeba přispívat na jeho léčitelský plat.
Pro připomenutí: Teddyho rodiče Nymfadora Tonksová (po ní je metamorfomág) a Remus Lupin (jeho vlkodlačí osud naštěstí nezdědil) zahynuli v závěrečné bitvě s Voldemortem. Náhradními rodiči se mu stal Neville s Lenkou.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Velmi hezké,
název tedy hrozil větší bolárnou, naštěstí Teddy povaha nesebelítostivá a náhradní rodiče má skvělé.
On si na rodiče opravdu
On si na rodiče opravdu nepamatuje a prožil veskrze šťastné dětství. I tak si ale myslím, že občasné myšlence coby kdyby, se neubrání. Zvlášť, když se mu to takto připomene.
taky myslím, že myšlenkám se
taky myslím, že myšlenkám se neubrání
a z daněmi je dobře pragmatický
Musela jsem promyslet zda a
Musela jsem promyslet zda a na co se v kouzelnickém světě vybírají daně. Bylo mi nějak proti mysli věnovat je jen na ministerské úředníky. Říkala jsem si, že zdravotnictví a školství se vyloženě nabízí. A pak už byl vztah k daním u Teddyho nabíledni.
Ano, co má být dosažitelné
Ano, co má být dosažitelné pro všechny, to musí platit celá společnost. Takže to ošklivé slůvko daně. Pěkné drabble.
Ony jsou takovým nutným zlem,
Ony jsou takovým nutným zlem, to je jasné. Jen by bylo fajn, kdyby byly jednoduché a transparentní.
Jsem ráda, žes je připomněla
Jsem ráda, žes je připomněla (mám je oba moc ráda a jejich smrt jsem nikdy neskousla). A dobře že si je připomíná i Teddy, i že není takovej tragéd jako Harry :D
Tak přiznejme si, Neville s
Tak přiznejme si, Neville s Lenkou (za přispění Harryho, Hermiony, Severuse a mnoha dalších) dali Teddymu podstatně lepší zázemí než měl Harry.
Ty dva mám taky ráda, zvlášť s Tonksovou by si člověk mohl užít, ale zatím se mi nějak nepodařilo o nich napsat více. Možná někdy příště.
Harry to taky měl úplně jiný
Harry to taky měl úplně jiný v podstatě v každým směru, na to byl ještě dost pohodovej.
Odpověď oběma
Jasný, já vím. V podstatě ho mám takovýho ráda. Napsáno s velkou nadsázkou, omlouvám se. :)
Netřeba, já vím, že zrovna od
Netřeba, já vím, že zrovna od tebe to nehrozí, ale jak si myslím, že už jsem od HP světa dokonale oproštěná, tak zjišťuju, že mě ještě pořád nadzvedávají poznámky ve stylu Harry je nejhorší ze všech a Snape je bůh (ten tu nevystupuje, poznámka míněna čistě obecně a už radši mlčím)
:-)
Já je mám ráda oba. :)
Já je mám ráda oba. :)
V pohodě, chápu, mě to
V pohodě, chápu, mě to odsuzování a škatulkování kohokoli taky dost vytáčí :) a nejenom v HP. Koneckonců jsem se nějak vyrovnala i s tím Brumbálem, jehož manipulátorství se tady letos zmiňuje taky často. On ten tragéd u mě je spíš takový láskyplný označení pro postavy, kterých je mi líto, konkrétně nejen pro Harryho, ale třeba i pro desátýho Doctora a další, neb mám pro ně slabost :)
Tak to jo. A můj milovanej
Tak to jo. A můj milovanej Desítka je tragéd, o tom žádná :-)
Bolavé, krásné.
Bolavé, krásné.
Díky.
Díky.
Moc hezké drabble.
Moc hezké drabble.
Děkuji.
Děkuji.
Moc pěkné, ten konec v sobě
Moc pěkné, ten konec v sobě má takový milý nadhled :)
Nechtěla jsem, aby to bylo
Nechtěla jsem, aby to bylo přespříliš patetické.
Tohle se mi na Teddym líbí.
Tohle se mi na Teddym líbí. Než by zabředl do melancholie příliš hluboko, vrátí se do reality. :-)
Ono nemá cenu se příliš
Ono nemá cenu se příliš bolestínsky ohlížet za tím, co už bylo. Pokud to jde - což v tomhle případě myslím ne - je dobré si rozebrat co a proč se stalo a snažit se z toho nějak poučit. Jinak je to jen o tom, že si všechny neúspěchy budu zdůvodňovat tím, co bylo a nebudu se snažit. Tady to tak není a to je fajn.
Řekla bych, že on na ně myslí
Řekla bych, že on na ně myslí sice trochu melancholicky a s láskou, ale není tím zničený. Což je dobře.
Jo genetika se neokecá. Chápu
Jo genetika se neokecá. Chápu ho.
Vždycky, když mne taťka něčím dostane (jak to padesát let dělal mamce), tak si říkám, oč to mám jednodušší tím, že mám polovinu jeho vlastností taky - ani zlobit se na něj nemůžu :)
Krásné drabble, Katty.
Díky moc.
Díky moc.
K té genetice. Občas je to i obráceně. Stává se, že na dětech mě nejvíce rozčílí to, co zdědily po mně. Chudinky nebohé. :D
Aneb - když pragmatičnost
Aneb - když pragmatičnost zvítězí nad nostalgií. ;)
;)
;)