Ticho po pěšině
Patrik se s vypětím všech sil znovu vyškrábal na lesní cestu.
Na chvíli se zastavil, předklonil a vydýchával předchozí námahu.
Rooseveltův les měl moc rád, procházky zdejší přírodou byl úžasný relax.
Jen netušil, že zdejší půdu pozná až takhle zblízka a takhle natvrdo.
Že jí dá polibek s příchutí zrady.
,,Vzpoura! Parťáci mi ukradli kluka! A co teď? Co kujou?
Kam si to jako štrádujou? A co mám tak asi dělat já?"
Zhruba tohle mu letělo hlavou, když přemítal o své budoucnosti.
Jako i o budoucnosti Marka, Modrých a Červených, Světlíkova, celého Klna.
Les mu odpověď nedal.
Ticho po pěšině.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
jojo,
člověk se marně dovolává němých svědků
Haha,
Zajímavá reference na téma č.2 :)