Dost už bylo odkladů

Úvodní poznámka: 

Itálie, první polovina 13. století.

Fandom: 
Drabble: 

Papež Řehoř IX. zuřil.
Křížová výprava opět nebude?
Tolik slibů! Přes deset let to trvá. Císař se zavázal nejprve jeho předchůdci, který mu dopomohl na trůn. Řehořovi už také víckrát. Opakovaně přijal kříž a potom výpravu odložil.
A proč? Aby upevňoval vládu na Sicílii, kterou dávno slíbil předat synovi. Zasahuje i do severní Itálie, takže papež je Štaufy obklíčen.
Že epidemie? Bůh ví.
Pohár trpělivosti přetekl. Císař byl exkomunikován.
Slibu tentokrát dostál, jenže pozdě. A tak panovník prokletý církví vedl křížovou výpravu. Navzdory klatbě celkem úspěšnou: dohodou se sultánem získal víc než válčením. A ještě se sám prohlásil jeruzalémským králem.

Závěrečná poznámka: 

A vysvětlivky:
Jsme v letech 1227-1229 a jedná se opět o štaufského císaře Fridricha II., se kterém jste se mohli seznámit už v téhle stoslovce: http://sosaci.net/node/29988
Jak řečeno, při nástupu na trůn dal papeži různé sliby a ne všechny hodlal dodržet, nebo byl při jejich plněné dosti laxní. Nutno ale brát v úvahu, že křížová výprava byl mimořádně náročný a vyčerpávající podnik, který opravdu nebylo možné jen tak uskutečnit. V roce 1227 byla nakonec skutečně naplánovaná a už se shromáždilo vojsko, jenže v táboře vypukla epidemie. Císař chtěl nejprve i tak výpravu uskutečnit, jenže špatné okolnosti ho přece jen donutily k odkladu.
Podle všeho to tentokrát bylo míněno doopravdy vážně, takže po exkomunikaci se výprava konala. Tak došlo k skutečnému paradoxu - zatímco křižáci byli požehnáni, měly jim být odpuštěny hříchy a těšili se četným výsadám, zde byl vůdce výpravy církví proklet. Nicméně Fridrichovi to nebránilo v tom, aby se (díky sňatku s dědičkou jeruzalémského království) v Jeruzalémě prohlásil králem, čímž papeže popudil tím víc. Navíc si u něj nezískal sympatie ani tím, že namísto válčení se se sultánem al Kámilem dohodl v míru a přistoupil na to, aby byl Jeruzalém městem jak křesťanským, tak muslimským.
Celkově ale křížová výprava zůstala spíš velkolepým gestem než nějakým výrazným císařovým úspěchem. Po dalších konfliktech Fridrich II. nakonec dohody s papežem dosáhl, ale jen na několik let; nakonec zůstal v otevřeném nepřátelství s papeži až do konce života. Byl příliš mocným a nezávisle vystupujícím panovníkem na to, aby mohlo dojít k smíru.

Komentáře

Obrázek uživatele ioannina

Vypadá to, že Fridrich byl racionálně uvažující vladař. Celkem si neumím představit, jak by mohl Římu poklonkovat (a chápu papeže, že jim to vadilo).

Právě. Na jedné straně silný panovník, na druhé celkem silný papež, to se nesneslo. Tím spíš, že císař byl na obou stranách papežských držav. A že se nechtěl vzdát Sicílie, to se mu vůůůůbec nedivím.
Mám ho ráda, i když byl někdy asi k nesnesení. Ale stejně Stupor Mundi.

Velmi pěkné

Děkuji.

Obrázek uživatele Faob

zase hrozně zajímavé!

Díky moc za podporu.

-A A +A