Rány života

Teď už snad všechno v pořádku, říkal si Prokop v den, kdy uplynulo patnáct let od promlčení loupeže. Už můžu být optimista a vrátit se.
Jenže to by nikdo nesměl zabít jeho bývalou přítelkyni.

Když se podezření z vraždy vyvrátilo, Prokop se uklidnil. Měl novou dceru, dům a tchána za zadkem.
Dostal místo v právní poradně. Žil si relativně normálně.
Alespoň dokud ho nenašli vedle oběti vraždy s ránou na hlavě a amnézií. Řešit tenhle případ mu byl čert dlužen.
Teprve, když mu vybuchl dům a málem umřel, uvědomil si, že nic moc horšího se nestane.
Budoucnost konečně viděl růžově.