Ráno v zájezdním hostinci

Když se toho rána probudil a Avani byla pryč, zpanikařil.
Opustila ho? Vrátila se zpátky do Rifasu?
Ona by přece mohla… On ne - ale ona by mohla!
Strnule zíral před sebe. Opustila ho?!
“Pochybuješ o mně?” ozval se hlas ode dveří. “To mne mrzí, Leokastisi. Možná bych se opravdu měla vrátit do Rifasu.”
Skokem byl u ní, objal ji. “Bál jsem se!” špitl. “Odpusť! Kde jsi byla?”
“U místního koželuha. Knihařský mistr podle všeho lhal, můj drahý. Anebo ztrácí paměť. Jsou to bez pár měsíců tři roky, co tady Caradoc byl.”
“Musíme k němu znovu,” rozhodl.
Přitakala. “Jinou stopu nemáme.”