... a k ránu bylo hotovo

Jakub: “Proč parkujou právě na náměstí!”
Lukáš: “Potichu. Obejdeme je. Podél hradeb.”
Jakub: “Nedáme ještě cígo?”
Lukáš: “Až po. Teď nesviť.”
[kroky na dlažbě, pak šustění trávy.]
Jakub: “Lezeš první.”
Lukáš: “Přesně tohle jsem nechtěl slyšet.”
[skřípání železného lešení]
Jakub (zadýchaně): “Věděls, že ta věž má sedmdesát metrů?”
Lukáš: “Tohle jsem taky nechtěl slyšet.”
[skřípot, kroky, přerývaný dech]
Jakub: “Stejně bych chtěl bejt u toho, až to ráno ty kurvy uviděj.”
Lukáš: “Já spíš naopak. Co nejdál od nich. Sakra, tady fouká.”
Jakub: “Neklej, jsi v kostele.”
Lukáš: “Technicky vzato jsem na kostele.”
Jakub (smích): “Tak jo. Čas otevřít barvu.”