...a tentokrát led

Vypadalo to snadno.
Vyšplhat na malý kopeček.
Mrknout, co tam rachotí.

No...
Kopec nebyl zasněžený.
Pokrývala ho led.

"Si děláš srandu?" vykřikla Sandra.
Sklouzli po svahu už třikrát.
Pokaždé se zabořili do závějí dole.

Na štěstí.
Kdo ví kam až by jinak dojeli.
Zdálo se jim, že snad až někam na jih.

"Trochu tišeji by to nešlo?" vztekal se Marek.
V pravidelném rachotu je nejspíš nemohl nikdo slyšet.
Nejspíš.

Zkusili to kolem.
Jenže i tam narazili na led.
Nečekaně.

Tentokrát křičeli oba.
Z plných plic.
Dlouho.

Letěli po svahu kolem vršku.
Šílenou rychlostí.
První třídou.

Čekal je další kousek pozvánky.