Plnou parou
Byla to asi první vzpomínka, kterou si do hlavy uložil v barvě a se zvukem. Barva byla sice převážně bílá, tvořila jí především pára, a zvuk zněl skoro výhradně jako nepříjemné pištění, ale doplněna vůní páleného uhlí a mocným filtrem Nostalgia budila tato směs emoce, které mu z očí tlačily velké slzy a ze srdce ještě větší touhu.
Vlaky byly od dětství semaforem jeho života, výhybkou jeho rozhodnutí a uhlákem jeho odhodlání. Dokázal stát na nádraží celé letní prázdniny a snít o dálkách, ležících na koncích stříbrných linek kolejí.
Neexistovalo nic, co by v jeho snech předčilo cestu První třídou.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Nic? Ani jízda na mašině?
Nic? Ani jízda na mašině?
Moc pěkné, nostalgické.