První dojem
Podle skutečné události
První září, prvňáci pochodují školní chodbou. Já capu poslední. Poprvé zazvoní, učitelka nás nahání do třídy. Nenechám se. Jdu doleva, protože tam čeká dobrodružství.
Druhé zvonění, chodba se vylidnila. Řada dveří. IV. A, V. B… Tady jsem asi špatně. Za dalším rohem alej voděnek a SBOROVNA. Sem už vůbec!
Další dveře. ORDINACE. Cože?
Z ORDINACE se vynoří malá, snědá, tváře divé, pod plachetkou - zubařka!
“Co tu děláš? Kde máš třídu?”
Začnu couvat, zakopnu o voděnku, dávám se na útěk.
Moje nová třídní mě odchytí u záchoda.
“Tebe si budu pamatovat.”
Dodržela slovo. Posadila mě do první lavice a začal boj.
Vysvětlení:
Na naší základce skutečně sídlila ordinace místní víly zubničky, zašitá hned vedle sborovny. Co půl roku se tam po skupinkách střídala celá škola na pravidelnou údržbu. Zubařka byla pekelná ženština a veškerý kredit za můj dosavadní odpor vůči doktorům jde jí. Všechna čest!
Autor rovněž uměl už před nástupem do školy číst, od toho tedy ty nápisy na dveřích.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Hned napoprvý takový šoky!
Hned napoprvý takový šoky!
No, byla to hrůza! Ale zase
No, byla to hrůza! Ale zase aspoň hned věděli, s kým mají tu čest. Kterej debil se ostatně dokáže ztratit hned na první školní den? :D
O je. To tedy byl opravdu
O je. To tedy byl opravdu začátek jak víno. Na obou stranách :)
Chuďátko! Úplně jsem čekala,
Chuďátko! Úplně jsem čekala, že ti ještě vytrhne šestku vpravo nahoře
To ne, ale pár let poté mi
To ne, ale pár let poté mi vrtala šestku vpravo dole, nezapomenutelný zážitek. Kousnutí si však zvládla ošetřit sama.