A pak se kolem rozhořel Oheň
Ayre nesl Gunnarovu smrt velmi těžce.
Zejména proto, že se jí cítil částečně vinen. Kdyby se nebyli s Gunnarem domlouvali, kdyby - jak teď chápal - nechtěli obejít Zasvěcování...
V chrámu elementu má být každý sám. A Gunnar nebyl.
Ayre proseděl celé dny na obrubě Mandaly a zpíval jeden lament za druhým.
Až mu jednou z hlubin odpověděl Gunnarův hlas.
Ayre stiskl krk loutny, jako ve snách překročil obrubu a vstoupil do bílé mlhy. Gunnarův hlas ho lákal dál, Ayre improvizoval sloky plné nečekané naděje na shledání, zabředával stále hlouběji, nevnímal baziliščí oči zažíhaných ohníčků...
Měl štěstí.
Mistr Hjalmar ho našel včas.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Rve to srdce.
Rve to srdce.
Jo. Dík. <3
Jo. Dík. <3
Jo, to s člověkem smutek dělá
Jo, to s člověkem smutek dělá.
Krásně podané.
Díky.
Díky.
No teda... to je velmi
No teda... to je velmi sugestivní.
To jsem ráda.
To jsem ráda.
Až mi z toho běhal mráz po
Až mi z toho běhal mráz po zádech.
Prima!
Prima!
Nádherné drabble i hudba.
Nádherné drabble i hudba. Všechno se ve mně náhle ztišilo...
V hektickém dubnu si toho
V hektickém dubnu si toho cením dvojnásob.
Výtečně podané.
Výtečně podané.
Díky.
Díky.
Lament pěkný. Čekala jsem
Lament pěkný. Čekala jsem něco mnohem depresivnějšího. A ono to bylo spíš uklidňující.
Mě to taky překvapilo, když
Mě to taky překvapilo, když jsem je objevila, že to není nic srdcedrásného. Ale pak člověku dojde, jak vypadají tamní pohřby, a pochopí.
Depresivní lament máš tady. Netroufám si odhadnout, nakolik je autentický. Kdybys ale odstranila všechny emoce té scény, budeš mít jen střípek melodie, která by se určitě dala provést i klidně.
Tady je zhudebněný Tolkienův vlastní lament - a zase je to spíš smířlivé, dokonce víc, než když čteš jen ty verše samotné.
Asi to dává smysl: proč drásat ještě víc to, z čeho už i tak teče krev?
Ani ten Rohanský mi nepřijde
Ani ten Rohanský mi nepřijde vysloveně depresivní, spíš hodně emotivní. Za mne škoda, že prosákl jen do rozšířené verze. Dala bych mu přednost před některými jinými, pro mě trochu zbytečnými, scénkami.
To druhé se mi líbí moc. Představuju si večerní síň Medusldu, oheň praská, bard se probírá strunami. Když člověk na něčem takovém vyroste, pak mu asi přijde přirozenější, že v případě nutnosti vezme meč, štít, sedne na koně a rozjede se i proti mnohonásobné přesile. Svým způsobem mi to v dnešní době trochu chybí. Teď si uvědomuju, jak obrovskou sílu může hudba mít. (A taky, že se mi ta nově navržená verze naší hymny fakt vůbec nelíbí.)
Ha! Mise splněna!
Ha! Mise splněna!
Mně na tom za Théodreda asi nejvíc dostává to zadunění kamene dřív, než Éowyn dozpívá. Život i píseň byly uťaty předčasně. Nejdřív jsem myslela, že někdo jenom tak blbě usekl video, ale pak jsem viděla rozšířenou verzi a ono je to opravdu tak, neúplné, nedokončené, uťaté.
Nově navržená hymna je europivní placka. Hrůza.