Apoštol pohanů
Přestal počítat, kolik sborů založil, kolik společenství navštívil, kolik dopisů, plných podpory, útěchy i kárání napsal a odeslal.
S kolika spolupracovníky sdílel cesty a odpovědnost.
Kolikrát se jeho plány na poslední chvíli změnily.
Vítězství i prohry. Běh a klopýtnutí.
Všechno snášel, pokorně a trpělivě.
Věděl, že svět je veliký a těch míst, která ještě musí slyšet, je tak mnoho.
Na mapě v jeho mysli však zářilo jen to jedno.
To, které nebylo tak úplně nedotčené.
To, které bylo tak důležité.
Domov, a přesto cizí, neznámý, nepřátelský.
Tentokrát, konečně, mu bylo dovoleno obrátit své kroky k němu.
Cíl všech cest.
Řím.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Pěkné,
ano, nikdo není doma prorokem!
Velkolepé.
Velkolepé.
Drabble komentář, snad neurazí - komentář sám je v přímé řeči :)
(Kdyby mělo nadpis, jmenovalo by se "Genius loci".)
---
Slova chvály naň prší jako mraky v Londýně, ve kterém nikdy nebyl.
„Nádherné,“ pozoruhodné, majestátní, úchvatné… Všechno už slyšel. Ale na tom mu teď už nezáleželo. Něco bylo ve vzduchu a on tušil, že v tom bude hrát velkou roli. Snad úplně jinou, než hrál doposud. Stále bude hlavou, ano, ale jiného těla. Byl otcem dobyvatelů, bude přítelem poutníků. Byl začátkem cesty, bude jejím cílem. Byl alfou a bude omegou pro toho, kdo je obojím. Hleděl do budoucna s radostí, neboť i kameny budou volat. Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha, zpíval Řím, když do něj přišel první pontifex.