Odvaha přiznat strach
Paní Moravcová o ně pečovala s profesionalitou zkušené hospodyně a laskavostí milující matky. Poskytovala jim přístřeší, krmila je tak dobře, jak to jen s přídělovými lístky šlo, prala jejich nuzné oděvy, vyměňovala propocené ložní prádlo, ošetřovala drobná zranění a naslouchala, kdykoli některý potřeboval sdílet kousek svého trápení.
Ukrývala parašutisty půl roku, než ji obavy oslabily natolik, že vyhledala Alfréda Bartoše v bytě Krupkových.
„Jednou už jsem vám ji nabízel, pamatujete?“ okomentoval Fredy krabičku s jedovou kapslí, kterou jí podával přes stůl. „Odmítla jste.“
„Tehdy ano. Dnes ale vím, že bych jejich výslechy nevydržela. A má slabost by stála životy ostatních.“
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Pane jo. To je síla.
Pane jo. To je síla.
Výborně dobové.
Výborně dobové. Ale je to síla.
Krásně napsané drabble. Ten
Krásně napsané drabble. Ten závěr se mnou otřásl.
hodně dobré
hodně dobré
Civilní a přitom velmi, velmi
Civilní a přitom velmi, velmi silné.
Mně to dojímá, líbí.
Mně to dojímá, líbí.
Děkuju za vaše reakce. Velmi
Děkuju za vaše reakce. Velmi si jich vážím.
Silné!
Klobouček, to se povedlo, zachyceno umně!