Hodná Maria
Nejdřív psaní, pak čtení, nakonec počítání.
Dva plus dva.
Čtyři mínus tři.
Tři krát tři.
Slabikuješ nápisy nad obchodem zeleninou, počítáš punčochy při látání. Do malé modlitební knížky vykreslíš své jméno.
Počítáš hlavičky svých sourozenců a střepy rozbitých talířů. Počítáš pohlavky a slabikuješ tiché „au!“.
„Mario!“ hlas matky. „Proč máš v jizbičce neuklizené panenky?“
„Chtěla jsem si hrát...“ sklíčený vzlyk.
„Nejdřív práce, potom zábava. Nikdy nic neodkládej! Ukliď si hračky! Umyješ nádobí, zameteš, dojdeš nakoupit. A ne, že se necháš při vrácení obrat! Hezky počítej!“
Marii bylo dvanáct. Do školy už rok nechodila.
Vše, co k životu potřebovala, už uměla.
Výchova dívek v 19. století.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Uf, občas jsem ráda, že
Uf, občas jsem ráda, že nežiju v jiné době.
Nebo v jiné zemi...
Nebo v jiné zemi...
To já taky... i když jsem si
To já taky... i když jsem si jako dítě připadala občas (neprávem) jako pod bičem otrokáře :D
Hodně kruté hlavně tím, že to
Hodně kruté hlavně tím, že to stále může být pravda.
To je pravda :(
To je pravda :(
Inu, ze života (v 19. století
Inu, ze života (v 19. století). Moc pěkné.
Vtipné je, že tohle je podle
Vtipné je, že tohle je podle jedné knížky pro děti (vyšla verze pro dívky a verze pro chlapce), kde jsou ty děti vykreslené neskutečně černobíle, ale ty požadavky na ně takové byly...
Nojo, opravdu není co závidět
Nojo, opravdu není co závidět.
Taková
drsná minulá realita.
Moc dobré (hm, dneska narážím
Moc dobré (hm, dneska narážím na dost názorů, že děti by se neměly učením obtěžovat :/)
taky mi to sedí i na některé
taky mi to sedí i na některé dnešní lokality... smutné, drsné, reálné.
Kachna.
Kachna.