Příšera z Tkalcovské ulice

Obrázek uživatele Birute
Fandom: 

Název: Příšera z Tkalcovské ulice

Autor: persepolis130 (originál: http://persepolis130.livejournal.com/65674.html)

Překlad: Birute

Přístupnost: bez omezení

Varování: zmínky o hrubém zacházení s dětmi

Shrnutí: Desetiletí Lily a Sev jdou na draka s kuchyňským nářadím namísto hůlek.

Prohlášení: veškerá práva patří JKR a autorka a já si jen hrajeme s jejím světem, povídka nebyla napsána za účelem zisku



Příšera z Tkalcovské ulice

Příšera na pohovce hromově zachrápala a Lily pevně sevřela hůlku. Tou byla ve skutečnosti dřevěná lžíce, kterou Lily držela obráceně. Sev jí položil ruku na rameno. Stiskl rty a hubený obličej měl bledý samým soustředěním.

„Nesmíš ho probudit,“ zašeptal, tak tiše, že ho Lily sotva zaslechla. „Draci chrlí oheň.“

Lily si nebyla jistá, jestli příšera ležící na pohovce, skutečně umí chrlit oheň, ale věděla, že to rozhodně nechce zjistit. Příšera byla velká a špinavá a strašidelná a její dech páchl jako něco mrtvého.

„Kde je?“ zašeptala. „Vidíš ho?“

Sev vykulil za ofinou dlouhých, rozcuchaných vlasů oči a přiložil si prst na pusu. Ukázal stěrkou na břicho příšery na pohovce, které se zvedalo a klesalo za zvuků chrápání. „Pod křídlem,“ řekl Sev. „Tam mívají ukrytý poklad.“

„Jak se k němu dostaneme?“ zeptala se Lily a po špičkách přišla blíž, aby se lépe podívala. „A kde má vůbec křídlo?“

„Pšt,“ varoval ji Sev a vykročil vpřed. To místo pod křídlem, kde byl poklad schovaný, bylo úzké a příšera přes něj měla položený jeden ze svých pařátů, celý zkroucený a zakončený špinavými, ukrutně vyhlížejícími drápy. Sev ztěžka polkl a vstrčil volnou ruku příšeře pod pařát.

Lily se nad jeho odvahou tajil dech. Stačí jeden chybný pohyb, jediný chybný výdech a příšera na pohovce Seva chytne a sežere ho zaživa.

Lily stála opodál s hůlkou připravenou.

Ale příšera se ani nehnula a Sev vnořil ruku do schránky s pokladem. Prohraboval ji snad celou věčnost a tiskl přitom hůlku k měkkému břichu příšery, pak zasykl nějaké velmi nepěkné slovo a vytáhl ruku zpátky ven.

„Tohle je nanic!” zašeptal a odtáhl Lily od spící příšery. Vzal ji za ruku a vedl ji zpátky do bezpečí, do skrýše za starým stolem. „Nedosáhnu tam. Mám moc velké ruce!“

Lily se podívala na jeho prsty, které byly propletené s jejími, dlouhými, bledými a hubenými. Polkla. Bylo jí jasné, co musí udělat. Pustila Sevovu dlaň.

„Dojdu pro něj,“ špitla a vykročila zpoza stolu. „Já ten poklad přinesu. Mám menší ruce.“

Sev vyhrkl: „To ne, Lily!“ Ale už bylo pozdě. Lily se připlížila až k boku příšery na pohovce a mířila hůlkou na její šerednou hlavu. Zhluboka se nadechla a vstrčila ruku dovnitř.

Místo, kde byl poklad schovaný, bylo horké, vlhké a úzké dokonce i pro její drobné prsty. Slyšela Sevův vyplašený hlas zpoza stolu, ale nehodlala se vzdát. Vsunula ruku ještě hlouběji a doufala, že se Sev nemýlil a že tam poklad skutečně je.

Pak vykulila oči, protože konečky prstů nahmatala něco tvrdého a plochého - poklad.

„Lily! Lily!“ zašeptal Sev naléhavým hlasem. Lily zvedla hlavu a uviděla, jak si příšera odfrkla a jak nakrabatila svůj obrovský, děsivý nos. Lily sebou leknutím trhla. Rychle popadla poklad a táhla ho ven.

Jenže vtom jí ve škvíře uvízla pěst. „Ne,“ vypískla. „To ne!“

Příšera se začala hýbat, zafuněla a z útrob se jí vyvalil smrdutý dech. Břicho příšery se natáhlo a spár chňapl Lily po zápěstí. Sev teď stál vedle Lily, syčel: „Pusť ji. Slyšíš?“ a zatáhl Lily za ruku.

„To ne!“ vyjekla Lily znovu a oči příšery se otevřely.

Byly temné a zlé a jejich pohled jí pronikl přímo do duše. Lily vykřikla. Sev něco zahulákal a popadl ji za zápěstí. Tahal ji za šaty, až škubl její paží a tím pádem i spárem příšery, která Lily držela za zápěstí.

Pak Lily ucítila, že se její ruka nějakým způsobem uvolnila. Spolu Sevem uháněli ke dveřím, zabouchli je za sebou. Zastavili se až v záři horkého, letního slunce a snažili se popadnout dech.

„Mohl tě zabít!“ křičel Sev. „Co sis myslela, že děláš?“

Lily otevřela dlaň a usmála se. „Mám to,“ řekla.

Sev se zajíkl. „Poklad!“ vyhrkl a chytil ji za zápěstí. „Dvě stě zlatých galeonů! Víš, co to znamená?“

Lily se šťastně usmála na hromádku pencí. Sevovy oči vítězoslavně zářily a jí se z toho podivně sevřelo srdce.


„Jdem!” řekl, vzal ji za ruku a ona ho se smíchem následovala.

O dvacet minut později už oba seděli na houpačkách. Poklad byl ten tam a oni teď měli prsty ulepené od zmrzliny. „Seš si jistý, že to není krádež?” zeptala se Lily.

„Jasně, že není,” ujistil ji Sev a olizoval si přitom kotníky prstů. „Lidem můžeš něco ukrást, ale před draky věci zachraňuješ.”

„Hm,” zamumlala Lily, zabořila prsty nohou do bláta a otočila se na houpačce dokola. „Chceš ochutnat moji?” zeptala se a nabídla mu zmrzlinu.

Sev zavrtěl hlavou. „Ne, je tvoje. Zasloužila sis ji.“ Čokoládovou zmrzlinu měl i ve vlasech.

Lily se zasmála. Natáhla k němu ruku a zkusila tu lepkavou hmotu z jeho vlasů dostat. Sev držel velice klidně, zatímco mu prsty prohrabovala vlasy. Moc to ale nepomohlo, protože měla ruce lepkavé úplně stejně.

„Škoda, že takový nemůže být každý den,“ prohlásil Sev zničehonic zvláštním hlasem.

„Co tím myslíš?“ zeptala se Lily a lízla si své zmrzliny. „Jaký by měl být?“

„Takový, že bysme...“ zavrtěl hlavou svěšenou nad kornoutem. „…že by drak prohrál.“

Lily se nelíbilo, jak v tu chvíli vypadal. Byl celý smutný a malý, ne jako někdo, kdo právě ukradl drakovi poklad rovnou zpod křídla. „Možná bys neměl bojovat s tolika draky, když pořád prohráváš,“ navrhla mu. Cítila se provinile, protože to ani zdaleka nebylo to, co by měla říct. Jenže Lily netušila, co to mělo být.

„Ten drak někdy...” polkl ztěžka Sev, „někdy k tobě přijde. Do pokoje v... v noci... plive oheň...“

„Co po tobě chce?“ zeptala se Lily a v žaludku se jí uhnízdil příšerný pocit.

Sev pokrčil rameny. Spodní ret se mu třásl. ”Nevím,” zešeptal.

„Co...“ Lily natáhla ruku a položila prsty zašpiněné růžovými jahodovými skvrnami na Sveovu ruku. „Co ti dělá, Seve?“

Odtáhl ruku a zvedl zmrzlinu k ústům. „To je jedno,” odpověděl hlasem pevnějším, než by Lily čekala. „Ještě jeden rok a budem v Bradavicích. A tam draci nesmějí. Ředitel jim to zakázal.“

Lily si povzdechla. Chtěla mu věřit. Chtěla si myslet, že existuje nějaké zvláštní místo, kam by oba mohli jít, kde by mohla dělat marmeládu ze žabího potěru a kde by už nikdo Sevovi neubližoval. Strašně tomu chtěla věřit.

Jenom si nebyla jistá, jestliže tomu opravdu věří.

„Nechceš se navečeřet u nás?“ zeptala se, protože nevěděla, co jiného říct. „Mamka peče kuře.“

„Ne. Dneska večer ne,“ řekl Sev a díval se na rozteklý kopeček, jako by to byla ta nejsmutnější věc, co kdy v životě viděl. Jako kdyby stačilo, aby z kormoutu sklouzla ještě jedna kapka, a už by toho na něj bylo příliš.

Ale kapky mu zničehonic přestaly klouzat prstech dolů a vydaly se opačným směrem. Všechny do jediné se plazily zpátky a jakmile narazily do kopečku, změnily se zpátky na sníh. Dokonce i hnědé skvrny vyskočily z jeho starých kalhot zpátky do kornoutu a zmrzlina byla znovu celá, dokonalá a čokoládově nádherná.

Sev držel kornout před sebou, zamrkal a po smutku už v jeho tváři nebylo ani památky. Usmál se na Lily a řekl: „Dík.”

Lily jen pokrčila rameny: „Od čeho jsou kamarádi?”

„Lily, už jsem ti vyprávěl o bánších?” zeptal se a nepřestával se usmívat.

Lily si pomyslela, že už o nich slyšela snad stokrát, ale zavrtěla hlavou a nechala si to od něj znovu vysvětlit. Možná, že Bradavice existují, a možná, že ne. Možná je Sev kouzelník a Lily čarodějka a až jim bude jedenáct, nasednou do kouzelného vlaku a odjedou do světa, do kterého konečně zapadnou. Nebo jsou možná oba cvoci, jak tvrdí Petunie.

Ale Lily si řekla, že pokud budou ona a Sev spolu, zas až tolik to nevadí.




Chtela bych podporit sdružení Linka bezpeci. Darcovska SMS ve tvaru DMS LINKABEZPECI na číslo 87777

Rok: 
2008
-A A +A