Bradavice tisíckrát jinak

Obrázek uživatele Durwen
Fandom: 

Název:: Bradavice tisíckrát jinak
Autor: Durwen
Přístupnost: bez omezení
Varování: nedostatek postav J.K.R.
Shrnutí: Jak se staví kouzelnické školy v Africe?
Prohlášení: Povídka nebyla napsaná s cílem vydolování peněz a vesmír byl sprostě ukraden J.K.R..
Poznámka: Časy uvedené v povídce se shodují se skutečnými termíny stavby školy. Pokud se někomu zdá divné, že vše bylo odsouhlaseno, nedivím se mu. Mě to připadá zvláštní taky. m^.^m Nespisovné tvary v přímé řeči a Janových myšlenkách jsou úmyslné. Málokdy dnes totiž potkám osobu, která mluví opravdu čistou češtinou. Jo, a na Andyho jsem použila poněkud přehnaný pražský přízvuk. Prosím, neurazte se. A Jan se s okolními mágy dorozumívá díky jednoduchému kouzlu. Strávil několik měsíců nad učebnicemi, na kurzech a nakonec vše ověřoval v praxi. ;^. ^
Je to moje povídková prvotina, tak mě za ni prosím nekamenujte. ^-^

březen 2005

„Sakra, snaž se trochu Jimo! Znovu!“
„Ale-“
„Žádné ale!“
Prásk! Ze skupiny černošských dětí stojících uprostřed vesnice vylétl jasně fialový záblesk a zasáhl osla, který se do té doby pokojně pásl opodál. Zvíře pouze stačilo vyděšeně zahýkat, ale to už leželo na zemi, spoutané množstvím kořenů, které se z ničeho nic vyhrnuly ze země. Seschlý stařík, který vše sledoval opodál, zařval překvapivě silným hlasem; „Jimo! Tomuhle ty říkáš zmrazovací kouzlo?! Vždyť tohle je poutací Awinio Radix!“ Z houfu dětí se nesměle zvedla snědá ruka. „Ale Rasi, vždyť já měl tohle vyčarovat. Glacius,“ Ukázala ruka směrem k dívence, která se neúspěšně pokoušela zmrazit tu trošku zakalené vody v hliněné misce. Hůlkou přitom naštvaně bušila o okraj nádoby. „má přidělenej tady Wub.“ Stařík zrudnul a rozčileně prskal. „A já za to můžu? Co si jako…“

Jan vše zachmuřeně sledoval z terasy blízkého domu. Ras už na to prostě nestačí. Jako starší je sice dobrý, ale přeci jen má svá léta. Učení by měl přenechat mladším. Ale komu? Protáhl se a s rukama za hlavou pozor ruch ve vesnici. Boricha byla takzvaná asimilovaná kouzelnická vesnice. Byla uvedena v mudlovských registrech, vyváželo se z ní ovoce, ale obyvatelstvo tvořili především kouzelníci a motáci. Našlo se zde i pár mudlů, ale ti byli většinou se situací obeznámeni. Byli to především manželé, rodiče a podobně.
Jan měl za úkol tyto vesnice projíždět a kontrolovat. Mezinárodní kouzelnická rada (MKR) celý projekt odsouhlasila pouze pod podmínkou, že je každý měsíc objede kontrolor. Co oblast, to pět kontrolorů. Už je toho moc i na mě; včera Ras nedával pozor na pokusné objekty žáčků a já zas musel honit všude po okolí levitující banánovníky. A pořád se nevyřešily ty problémy s nundu. Zívl. Čas napsat domů. Vzadu v domě měl schovaný jeden ze svých největších pokladů, notně otřískaný počítač s wifi připojením. Co jeho to stálo namáhání, aby si sem mohl připojit mudlovský internet. Usedl na židli a klikl na ikonku znázorňující hořící lišku. Pak ještě Seznam, přihlásit…

Zdar Lukáši.
Konečně se znovu ozývám. Skoro celý minulý týden jsem honil zaběhnutého třaskavce, protože do vesnice přijela banda turistů. A k Rasovým neduhům se ještě přidala skleróza. Je už starej a už prostě nestíhá. Děcka tady se umí stěží podepsat a on po nich chce zapisovat zaklínadla. Vážně to takhle nejde. Ale koho jiného sehnat?
Jinak co doma? Pořád je na tebe Jana naštvaná, že jsi odešel z ministerstva? Ani se jí nedivím. Zahodils kariéru vedoucího Styku s mudly a místo toho chrastíš na ulici pokladničkou. Já vím, pomáhat se musí, ale přeci jenom…
Pokus se mi odpovědět co nejdřív, za týden letím do Keni, do Paponditi. Tam už si asi wifinu nevymluvím. Zatracený zákon o zákazu mezistátního přemisťování! A ne, nebudu ti posílat sovu. Zaprvé bych ji neměl kde sehnat, zadruhé by to nedolítla a zatřetí máme přece 21. století!
Jan

-*-

březen 2007

„Jan je tady! Jan se vrátil!“
Jmenovaný pustil kufr a musel se zapřít nohami o zem, aby ustál náraz do hrudi. „Wub! Holčičko, ty jsi ale vyrostla! Vždyť už je to…“
„Jane! Brachu starej!“
„Od tebe to teda sedí, Rasi.“ Zasmál se Jan, ale trochu znepokojeně pozoroval starce, co se k němu šoural. „Co důležitého tě přinutilo vylézt z chládku?“ „Tohle.“ Odpověděl Ras poněkud příkře a natáhnul k Janovi ruku s obálkou. „Už před půl rokem s tím přiletěl takovej divnej pták. Byl tak schvácenej, že za půl hodiny chcípnul.“ Jan udiveně převzal dopis. Jakej blázen dneska ještě používá sovy? No jasně, Lukáš! Až za ním přijdou ze spolku pro ochranu zvířat, tak ať se nediví. Popadl do druhé ruky kufr a zrychleným krokem šel ke svému provizornímu domu. Přečtu si to v klidu potom, těch pár hodin ho už nezabije.
Nakonec mu trvalo tři dny, než si našel volnou chvilku na to, aby si zprávu přečetl. A později toho trpce litoval.

Milý Jane,
Jsem velmi znepokojen tím, co jsi mi napsal. To v té vesnici děti opravdu nemají přístup k základnímu vzdělání? Ještě více rozhořčen se cítím nazváním mé práce v organizaci Člověk v tísni potřásání kasičkou. A jako důkaz Ti předkládám toto: jelikož Boricha leží v oblasti, kde už jsme vícekrát realizovali jeden projekt, předložil jsem radě návrh, jestli by ho tentokrát nechtěli provést právě v této vesnici. Samozřejmě jsem ji předložil jako vesnici zcela mudlovskou, ve vedení naší organizaci příliš čarodějů není. Návrh byl probrán a posléze odsouhlasen. Proto nás očekávej 3. dubna, přijedeme rovnou se stavebníky. Staršího vesnice jsem o všem informoval, takže jistě měli nějaký čas ´odkouzelnit´ svoji vesnici.
Lukáš

Jan pár vteřin jen nepřítomně zíral na papír. „Dopr-pihel!“ Jen s vynaložením veškerých sil se nerozeřval. Vždyť já mu ještě píšu, že starej Ras má sklerózu a on… A nikde žádné české noviny, na které by mohl náhodou padnout zrak a zjistit, kolikátého dneska u nich je. Nadával, zatímco rázoval k plácku, kde…ano, kde Ras zase sekýroval žáčky. Jentaktak hůlkou vykryl kouzlo, které se zřejmě poněkud nevyvedlo a teď ve formě obrovského roje zelených jisker létalo po okolí. Bez okolků popadl Rase za rameno a zatřásl s ním. „Rasi, sakra, teď mě poslouchej! Jo mám se dobře, nic mi není, prostě mlč! Nedostal si náhodou ještě předtím nějaký dopis? Byl asi napsanej dvakrát, jednou oficiálním jazykem a podruhé kmenovým. Dostal?!“ Stařík se vymanil z jeho sevření a poškrábal se za uchem. „Jó, něco takovýho jsem možná dostal. Pamatuju se, že jednou jsem si nějakýma papírama přikládal na voheň…“ Jan mlčel. Pro tohle neexistovala dost silná kletba.

-*-

„Jak to, vodevzdat hůlky?“ Vykrucoval se uhrovitý mladík. Janovi už vážně docházely nervy. „Protože jsem to řekl. A protože tihleti lidé tu budou mnohem déle, než těch pár hodin, na které jste zvyklí od turistů. Budou tu zhruba měsíc.“ „Měsíc?!“ Zaúpěla sborově kouzelnická omladina, neochotně odevzdávajíc hůlky. Tak to bychom měli, teď je ještě naučit, jak bez se chovat. Povzdechl si Jan. „Dobrá, teď mě všichni poslouchejte. Doufám, že víte, jak se před mudly chovat. Předtím jste mohli o kouzlech mluvit ve své řeči, ale to nebude moct ani to, protože ti lidé s sebou budou mít tlumočníka. Takže jakýkoliv zákaz mluvení o čemkoliv magickém-“ zvýšil hlas, aby překřičel zvedající se vlnu nevole, „pro tenhle měsíc jste prosté, nevzdělané mudlovské děti. Kapišto?“ Namátkou ukázal na holčičku stojící uprostřed hloučku. „Například ty, Tsehai. Co bys udělala, kdyby se tě někdo zeptal, co všechno už umíš?“ Holčička se důležitě rozhlédla po ostatních. „Řekla bych, že už umím kompletní dějiny naší vesnice…“ Tak to asi půjde. Usmál se v duchu Jan. „… že umím základní živelnou tlal…terafo…tlans…prostě přeměnu, že už umím lítat na koštěti a že jako jediná umím zmizet!“ Dodala pyšně. Jan zaúpěl. To bude ještě dlouhá cesta…

Když za necelý týden přijel do vesnice konvoj džípů, ávií a náklaďáků, nastal ve vesnici poměrný chaos. Děti okamžitě obsypaly nákladní vozy a pokoušely se skrýt roztrpčení nad tím, že přijelo jenom tohle. Ženy se nenápadně pokoušely vybalancovat na hlavě džbány s vodou. A skupinka mužů se pokoušela udržet v domě poněkud senilního staříka. Jan okamžitě vytáhl z auta prvního řidiče, naštěstí Češku. „Lukáš Bauer jel s vámi?“ Žena se jen ušklíbla a kývla hlavou na největší náklaďák. „Nejel, ale říkal, že pokud se po něm budete shánět, že vás máme přesměrovat na Andyho.“ Jan se naštvaně přesunul k určenému autu. Nejenže to hajzl takhle spíská, ale dokonce ani nepřijede osobně. A jak mám asi poznat, jestli je onen Andy čaroděj, nebo ne? V podobně pochmurných úvahách otevřel dveře tatrovky. Do uší ho uhodila hlasitá, decibely přesycená hudba. Ale známá hudba. Kdo jiný než kouzelník by si asi pouštěl Sudičky? Obtloustlý muž sedící za volantem si mu konečně rozhodl věnovat pozornost. Ztišil hudbu na únosnější mez a zazubil se na něj. „Ty bedeš Jan, žé jo? Lukáš mi vo tobě říkal hafo věcí.“ Naklonil se k němu a s potutelným úsměvem zašeptal; „Taky magič?“ Jan myslel, že Lukáše ho uškrtí. Ne, nejdřív uškrtí tady Andyho a Lukáše uškrtí až potom.

-*-

Po týdnu prací neměl Jan daleko k nervovému kolapsu. Nejenže ho stálo spoustu sil přinutit Rasa k tomu, aby nečaroval, ale Andy se začal nadmíru přátelit s omladinou vedenou Jimem, takže mladší část vesnice na kolemjdoucího stavebníka vždycky vybafla „Dopldele-kulva-dlát!“ v domnění, že jde o pozdrav. Samotná stavba školy zatím probíhala bez problémů. Z Andyho po několika dnech vypáčil, že v ní bude probíhat normální výuka, jen ji budou mít na starosti dva rozdílní učitelé. V dopolední části se budou učit milovské děti z okolních vesnic, odpoledne bude vyhrazeno kouzelníkům. Osnova bude podobná, pouze budou přidány hodiny kouzel. Vše se ale muselo domluvit tak, aby kontroly na nic nepřišly a nevšiml si toho žádný mudla.

Jan pořád nemohl pochopit, jak to, že jim to všechno prochází. Jak u českého, tak u etiopského ministerstva kouzel. Vždyť to bylo tak riskantní! Jeho úvahy ale po pár dnech přerušila sova, která mu vysílením doslova padla k nohám. Byl v ní stručný dopis od českého ministerstva a místní pobočky MKR. V podstatě byly o tom samém a to že Jan přebírá za školu částečnou zodpovědnost a bude ji muset pravidelně jednou za měsíc kontrolovat. Od etiopského ministerstva nepřišlo nic.
Trvalo mu další dva dny, než dokázal dát sovu zase dát do pořádku. A dost, teď už je vážně Grýnpís udám. Já vím, zachovávání tradic je sice hezký, ale oni nemaj poklovaný celý ruce a nemusej lovit myši.

-*-

Další týden uběhl celkem poklidně. Jedinými problémy bylo nedostatek toi-toiek a vědro na nožičkách, které uteklo jedné ženě, kterou už opravdu nebavilo tahat se s vodou na hlavě. Vyřešila to Janova tajná zásoba tuzemáku a ranní kocovina. Skutečné problémy měly ale ještě nastat…

Dva dny před dokončením školy si Jan konečně udělal čas na to, aby napsal Lukášovi a pořádně mu vyčinil. Zrovna naštvaně bušil do klávesnice, když do jeho domu vběhla hysterická Wubu. „Jane, nundu! A je tam Jimo a ON!“ A doprkvančic, to nám ještě scházelo, zaláteřil Jan, nahlas ale jen vyslovil. „Kde? A kdo je ON?“ „No přece pan dopldele-kulva-drát! A v travinách, asi pět minut odsuď. A pojď, honem!“ Zatímco ho Wubu táhne za vesnici, má Jan dost času k přemýšlení. Pan dopldele-kulva-dlát, kdo to-no jasně, Andy! Mezitím dorazili k travnatému plácku, na kterém bylo jen pár stromů a obrovská, zvolna stoupající a klesající žluto-černá hora. A samozřejmě dvě postavičky ležící opodál.
Andy s Jimem měli jediné štěstí, že bylo zrovna poledne a nundu byl očividně po lovu. Gigantické zvíře se uvelebilo na trávě a (pokud se to k pětimetrovému leopardovi dá přirovnat) spokojeně spalo. Ještě že jsme tak daleko od vesnice, tam ten jeho dech nedosmrádne… Jan pohotově vytáhl hůlku a vyčaroval kolem sebe a Wubu bublinové kouzlo. Jimo a Andy holt mají smůlu. Co mám ale dělat? Nundu sám nepřemůžu… „Jane, Jane, udělej něco!“ zatahala ho Wubu za rukáv. Jan se jí vytrhl a položil jí ruce na ramena. „Wubu, ty tady teď zůstaň, já něco zkusím…“
Jan se pomalu blížil k dvojici ležící na zemi. Jak se zvolna blížil, začal i přes bublinové kouzlo cítit povědomý pach. „Andy! Ty´s chlastal!“ Kudrnáč ležící na zemi jen šťastně zahalekal a na důkaz mávl prázdnou flaškou. A ještě můj tuzemák! To se ani nedivim, že všechny ty viry kolem pochcípaly… Rázně po Andym chňapl, druhou rukou uchopil Jima a indiánským během se spolu s Wubu vzdalovali od spící nestvůry. Jakmile se od ní vzdálili na bezpečnou vzdálenost, práskl Jan s Andym o zem. „Jak tě mohla napadnout taková pitomost?! Být tak…tak nezodpovědný!“ Andy se jen šťastně převalil v trávě, šíříc kolem sebe pronikavý alkoholový odér. „Fijalová kráva vejce dává. Žabka hup k žabce a bel z nich dvojtej hambáč!“ Dobrá, s tebou si to vyřídím později. Rezignoval Jan při pohledu na Andyho šťastný úsměv. Místo něj se otočil na Jima. „A ty! Jak si mohl být tak pitomej a jít tam s ním!“ Jimo pouze sklesle zašoupal nohama. „Když on říkal, že mi ukáže kouzlo…“ V první chvíli Jan strnul, pak se ale jenom zašklebil. Pitomé mudlovské dvojsmysly. Každopádně teď musíme do vesnice a zburcovat poplach.

-*-

Vyřešení celého problému nakonec bylo snazší, než se zdálo. Po spěšné sově, kterou Jan odeslal na ministerstvo, (super, teď půjdou Grýnpísasáci i po mě) se začalo do vesničky trousit několik nenápadných mužů, kteří o sobě tvrdili, že přijeli na návštěvu k babičce. Vzhledem k tomu, že nejstarší ženě ve vesnici bylo tou dobou čtyřicet, byl Jan jen rád, že si nikdo z mudlů ničeho nevšiml. Andyho a Jima zároveň velmi diskrétně podrobili testům na nemoc, kterou nundův dech vyvolává. Když je pustili zpátky do vesnice, vzal si jeden z čarodějů Jana stranou. „Upřímně nechápu, jak to mohli přežít. Ale kolem toho staršího jsme zjistili oblak…hm…alkoholických plynů, kterými byl ten malý chlapec taky dost načichlí. Alespoň tedy víme, co viry alespoň částečně odpuzuje.“ Jan měl co dělat, aby se v duchu nerozesmál. Už vidím jejich kampaň: Bojíte se nundu? S jednou lahví naší whisky jich zaženete i pět!

O pět dní později byla slavnostně otevřena první zš Boricha. Všude samé úsměvy, banány na špejli… Janovi ale pořád něco nesedělo. Od začátku stavby mu Andy neřekl, kdo by měl být učitelem na odpolední vyučování. Nenápadně se k němu proto přitočil a pokoušel se přitom vyhnout jeho rozmáchlým gestům, kterými doprovázel své hlasité vychloubání. „No a to divný zvíře-“ „Andy? Mohl bys na chvilku?" Jmenovaný se na něj usmál širokým úsměvem lidí, jejichž organismus nezná pojem kocovina. „Jasňačka, kámo. Tak vo co gou?“ Dodal, když ho Jan odtáhl od skupinky dělníků. „Nějak jsi pořád neuznal za vhodné říct mi, kdo bude mít na starost mladé kouzelníky.“ Andy jen vesele zahýkal a pokusil se ho cvrnknout do nosu. „To ti to jakožé fákt ještě nedošlo? Domácí voficíři si s tim nechtěj dělat prácu, tak výběr hodili na Lukáše. A já jako jedinej ve firmě vovládam translejtový kouzlo…“ Janovi se zatmělo před očima. To nemůže myslet vážně!
Když příští den společně s dělníky odjížděl, nemohl mu ujít ztrápený Andyho výraz. Vlasy měl opižlané na krátkého ježka a jeho tak oblíbené džíny byly nahrazeny vytahanými tepláky. Tak tahle to myslel Ras, že si ho nejdřív trochu zkulturní. Měl ale pořád pocit, že tam něco nechal. Něco moc důležitého…“Kurňa, můj tuzemák!“

-*-

„Tak nějak takhle to bylo,“ Ukončí monolog Jan, míchající si čaj. Zřejmě se tvářím dosti nevěřícně, tak vytáhne z kapsy fotku. Je na ní on, hora černošských dětí a za zády mu stojí poněkud obtloustlý kudrnatý zrzoun. „Tak už mi věříš? Ale prosím tě, nikomu o tom neříkej, myslím tím toho nundu. Chápej, co jsme měli jiného dělat? V tu chvíli tam byli mudlové a starší stejně říkali, že tam jenom spal a potom odejde.“ Nevině se zaksichtím a za zády překřížím prsty. Neboj, jak tě mohlo napadnout, že bych tohle někomu řekla.“ Nebo napsala .

Nundu (Nundu) je východoafrické zvíře, které je možná nejnebezpečnější šelmou světa. Je to gigantický leopard, který se navzdory své velikosti pohybuje tiše a jeho dech vyvolává chorobu natolik virulentní, že dokáže vyhubit celé vesnice. Dosud nikdy ho nedokázalo zneškodnit méně než sto spolupracujících zkušených kouzelníků.
Výňatek z knihy Fantastická zvířata a kde je najít

Postavme školu v Africe
DMS: AFRIKA 87777.
http://www.skolavafrice.cz



Na základě této povídky jsem odeslal/a DMS nebo příspěvek na účet
(klikněte pouze v případě, že je to pravda)
Komentáře (archiv): 

Po, 2012-09-10 12:25 — Lunkvil
Hihihi, to mě moc pobavilo. A

Hihihi, to mě moc pobavilo. A chudinky sovy, teda...

Čt, 2012-08-30 00:38 — Erys
:)

Tak tohle mě moc pobavilo. Hraješ si i s humorem, který u mě vždycky bývá trochu ošemetná záležitost (jsem děsný pedant, opilectví, sprostá slova, blá blá), ale daří se Ti to výborně.
Neboj, nebudu kamenovat, spíš se budu dožadovat upozornění na dalši Tvoji tvorbu :) A DMSku posílám.

Čt, 2012-08-30 10:41 — Durwen
Jú, děkuji! *culí se* Ale s

Jú, děkuji! *culí se* Ale s tou tvorbou... zajdi si na www.dreamersship.blog.cz, tam toho najdeš spoustu.

Po, 2012-08-27 12:32 — Danae
Tyjo, tomu říkám povedená

Tyjo, tomu říkám povedená prvotina! A něco mi našeptává, že stavět školu v Africe je podobně nervydrásající zkušenost, i když se do toho náhodou nepřiplete magická víska ;)

Čt, 2012-08-30 10:42 — Durwen
A to jsem ještě vymazala

A to jsem ještě vymazala scénu se zabetonovanou nohou, muehehe.

Po, 2012-08-20 20:31 — Rya
To je ale bestie :-)

Zasmála jsem se. Díky. Ať žije Afrika!

Čt, 2012-08-30 10:42 — Durwen
Díkes!

Díkes!

Čt, 2012-08-16 05:47 — Keneu
*culí se*

Povedené, moc se mi líbí propojení skutečné akce s kouzelnickým světem. A nundu! Pětimetrový leopard co si nečistí zuby! Každá potvora z Fantastických zvířat si zaslouží povídku.
A chudinky sovy 8+)

Čt, 2012-08-23 10:31 — Durwen
Díkes!

Konečně taky někdo chápe chudinky sovy.

Rok: 
2012
-A A +A