Dárek

U stromečku jsem si jí nejdřív nevšimla. Bleskurychlá devastace všech baněk v mém dosahu holt měla přednost. Ale pak jsem objevila to kouzlo. Ten úžasný šimravý pocit v břiše – něco mezi strachem a nadšením – s každým zhoupnutím. Stačilo roztáhnout křídla a odletět do fantazie.
Další den ráno jsem se k ní hnala přímo od snídaně.
„Cepice! Ci cepici!“
„To je kohout,“ důležitě mě poučovala starší sestra.
„Cepice!“
„Kohout! Jsi malá a hloupá.“
„Ty víc! Cepice!“
„Ne, ty!“
„Ááááá!“
„Mááámííí!“
Naše duo řvoucích příšerek maminka stihla přerušit ještě před započetím rvačky.
Ale stejně byla houpací slepice mojí nejoblíbenější hračkou ještě dlouho.