Nad mé síly
Já to ještě naposledy trochu zamotám a pak slibuju, že už to začneme nějak rozuzlovat.
Pro dnešek Skácelova Milostná:
Jako pták za katem za sluncem kráčí mrak,
nebesa krvácejí
a je to nad mé síly.
Tu drsnou žluť co nosíš ve vlasech,
na tvrdé cesty z vozů natrousili.
Když přišel, cítila Anna v duté zimě svého nitra jen překvapení.
Nejdřív nemluvili – ona hledala cestu; on pomáhal ženám. Při třetí zastávce jí podal čutoru, jako sibiřskou vzpomínku.
„Celý den jsi nepila,“ řekl tiše.
Později Annelise na svahu sjela noha. Sergej hned přiskočil, pevně ji chytil. Anna zachytila – a opětovala – Zábojův pohled.
Válečné lásky rozorá mír, říkaly oči dvou trosečníků.
Vyrostl, říkaly oči dvou rodičů.
Večer u ohně vytáhla Anna ze záňadří kroužek motouzku, zteřelý léty. Voněl sněhem tajgy a dávnou něhou. Zimy trochu ubylo.
Obrátila se k Zábojovi. Přihýbal si z flašky, v očích nepřítomný lesk.
Něhu zafoukal sníh.
Ale myslím to nadějně, fakt, jenom je blbé téma. Vidíte tam tu stoupavou tendenci, žejo?
Navazuje na Pastýře stád.
Pokud nevíte, co tam dělá ten motouzek, může pomoci tohle: Takový už je svět.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Vidím, vidím a doufám
Vidím, vidím a doufám
Děkuji, to jsem ráda :)
Děkuji, to jsem ráda :)
Líbí
Nadějné už je jen to, že ona pořád má ten prstýnek.
Díky.
Díky.
No jo, ona zase taky není úplnej pařez (ale zase jako na prstě ho nenosí).
kdyby ho nosila na prstě, už
kdyby ho nosila na prstě, už by ho neměla, to by jí nevydržel - čistě pragmaticky ;-)
Nádherně napsané. Snad nejvíc
Nádherně napsané. Snad nejvíc se mi líbí "Válečné lásky rozorá mír, říkaly oči dvou trosečníků." a "něhu zafoukal vítr".
Ó děkuji pěkně :) Nějak jsem
Ó děkuji pěkně :) Nějak jsem se teď pár dní do toho nemohla dostat a teď konečně mám pocit, že jsem zase chytila slinu.
...
nádhera, bolest, něha, láska všechno ve sto slovech
Děkuji pěkně.
Děkuji pěkně.
Stoupavou tendenci vidím a
Stoupavou tendenci vidím a líbí se mi, jenom mi ji na konci někdo podkopnul. Ale stejně jí věřim.
Když vono to zase nemůže bejt
Když vono to zase nemůže bejt až tak jednoduchý, no.
však já vim...
však já vim...
Krásné.
Krásné.
Děkuji :)
Děkuji :)
"Zafůkané, zafůkané..."
"Zafůkané, zafůkané..."
Ten poslední odstavec, ten je. Ta něha, stesk, a tvrdý dopad reality...
To jsem si přesně pouštěla u
To jsem si přesně pouštěla u psaní toho konce :)