Helcaraxe
„To je vedro!“ nadával Glorfindel, když kontroloval s Ethelionem brány Gondolinu, což bylo na celé dopoledne.
Ve zlaté zbroji se potil a z pod přilby mu trčely mokré kadeře.
„Hrozné,“ přitakal Ethelion a utřel si zpocenou dlaň do hřívy svého hnědáka.
„Mohli bychom si vyprávět o zimě, to prý pomáhá.“
„Teď by mi pomohl jedině vinný střik s pořádnou porcí sněhu.“
„Takový sníh z Helcaraxe. Kde jen je mu konec. Mrzlo úplně všechno. Když si náhodou holou rukou sáhl na ocel meče, přilepila se ti k němu. Ach, jak to studilo! Co bych teď za to dal,“ vzpomínal zasněně Glorfindel.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Mně to nějak připomnělo
Mně to nějak připomnělo Dobytí severního pólu a povolená témata ke konverzaci. :D
A víš, že mně taky? Napište
A víš, že mně taky? Napište mi někdo elfskou píseň proti trudomyslnosti!