Příliš mnoho hokejových hřišť
Vyrážím na kratší vycházku v okolí svého města. Na rozcestí u hokejového hřiště se vydávám po žluté značce. Jdu, po nějaké době ovšem značku ztratím. Pokračuji tedy po směru, jist si, že najdu orientační bod. Vida, zelená! Po té se do plánovaného cíle dostanu též, tuto znalost mám.
Pochoduji, jsem přesvědčen o správném směru. Přicházím ke srázu, pod nímž je hokejové hřiště. Mělo by mi být něco podezřelé, ale není. Sestupuji ke hřišti a mířím k rozcestníku.
Rána do palice! Jsem na místě, odkud jsem vyšel. Teprve teď to poznávám. Pro dnešek to balím, další pokus nechávám raději na jindy.
To se mi kdysi opravdu stalo. Holt, někdy se turistovi nezadaří.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
to se mi stalo dokonce
to se mi stalo dokonce víckrát :-)
To se stává, hezky popsané.
To se stává, hezky popsané.
:-) Milé, ze života
:-)
Milé, ze života
Jo, to se mi kdysi stalo, že
Jo, to se mi kdysi stalo, že jsem v Českých Budějovicích hledala jedno konkrétní parkoviště. U řeky. Stál tam náš autobus. No, dost jsem se naběhala, než jsem našla tu správnou řeku. Parkoviště byla u obou a ne jedno.
Děkuji za všechny komentáře.
Děkuji za všechny komentáře. Jsem rád, že nejsem sám, kdo někdy bloudí.
To potěší
To potěší, když ani značka nepomůže... Teď na jaře jsem měla trochu nepříjemnost se značkou, která se jaksi vychýlila ze své cesty nakreslené na mapě (asi ji mezitím přeznačili nebo byla mapa blbá).
Tady bychom značkařům
Tady bychom značkařům křivdili. Značka byla v pořádku, to jen já spletl směr.
Já nedám dopustit na mapy a v
Já nedám dopustit na mapy a v poslední době na gps, bez nich jsem ztracená, nemám vůbec orientační smysl a jsem schopná ztratit se kdekoli a kdykoli. Takže mě to vůbec neudivuje. Já bych tam možná bloudila ještě teď.
Nejsi v tom sám, neboj se.
Nejsi v tom sám, neboj se. Dokonale ze života.
Děkuji i za další komentáře.
Děkuji i za další komentáře.