Jestli je ještě co slepovat
Bylo mu skoro sedmdesát, když se poprvé odvážil zaťukat na dveře vlastních vzpomínek.
Kouzly si upravil tvář a nasadil si kapuci, než vstoupil, navenek klidný, uvnitř roztřesená rosolovitá hromádka strachu.
Objednal si medovinu a oddechl si, když jí hostinský třískl o stůl stejně nerudně jako před kýmkoli jiným a dál si ho nevšímal.
Vracel se stále častěji, cítil se tu nečekaně tak nějak... doma? Přesto před hostinským dál klopil zrak. Byl si jistý, že stačí kratinký pohled do očí a...
"Vážně si myslíš, že jsem tě nepoznal už napoprvý?" zavrčel zničehonic Aberforth, když před něj stavěl sklenici.
Pak si přisedl.
Nějak mi ta moje vánoční povídka utkvěla v hlavě. Mám pocit, že pár věcí se do ní prostě nevešlo.. možná proto, že Albus toho v mládí nestihl víc než dost.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
To je tak krásný a zároveň
To je tak krásný a zároveň smutný... musím si přečíst tu povídku :)
Děkuju! V povídce je ten
Děkuju! V povídce je ten jejich vztah jenom tak nějak podprahově (protože jsem se nakonec rozhodla pro pevně danou formu jedenácti drabblat a víc se toho tam nevešlo :)), ale původně o něm měla být mnohem víc. Tak si to trochu vynahrazuju tady. :)
Teprve na konci jsem poznala
Teprve na konci jsem poznala o co jde. Až mě to dojalo. Moc pěkné.
Děkuju moc, to jsem ráda. :)
Děkuju moc, to jsem ráda. :)
"Jak chcete ty vajíčka?"
Bum, bomba. Třicet let jsme se neviděli. Když jsem ho pak potkal, první, co mi řekl, bylo: "Naměkko." - Spoustu fórků tohohle kousku asi nedocením, ale motiv pocitu, že přeci nás nikdo nemůže poznat, a ono přitom prdlajs je moc hezký!
Děkuju i za vzpomínku! Mně se
Děkuju i za vzpomínku! Mně se náhodou líbí, jak si na pozadí těch potterovskejch drabblat dosazuješ vlastní myšlenky. Taky to občas dělám u fandomů, který moc nebo vůbec neznám. :)
Tady jde o poměrně dost ošklivýma věcma rozbitej vztah dvou bratrů, kterej se zřejmě dost dlouho a těžko dával znovu dohromady (a řekla bych, že stoprocentně se to už nikdy nepovedlo).
líbí
líbí
Děkuju..
Děkuju..
Je. Vždycky je. Krásné...
Je. Vždycky je.
Krásné...
Snad jo. Pořád tomu ještě
Snad jo. Pořád tomu ještě věřím. :)
Děkuju..
Nemám Brumbála nějak moc v
Nemám Brumbála nějak moc v oblibě, ale toto mě tak nějak dojalo
O to víc děkuju! Já ho ráda
O to víc děkuju! Já ho ráda mám, poslední rok jsem o něm tak nějak hodně přemýšlela (a taky, možná hlavně, o Aberforthovi) a trochu si ujasnila, utřídila a upravila svůj pohled na něj. Nedokážu ho už soudit, jen se dívám na jeho - jejich - příběh. Ještě jednou díky. :)
Koukám, že toho máš
Koukám, že toho máš Brumbálovi taky dost za zlé. A zároveň se mu snažíš odpustit. Taky to mám tak nějak podobně.
:) Viz odpověď Katty. Ale jo,
:) Viz odpověď Katty. Ale jo, vlastně to tak je. Poslední dobou se víc kloním k tomu odpuštění. Zčásti proto, že to mám prostě v povaze; zčásti proto, že to byl člověk, na kterým ležela obrovská zodpovědnost, a o to větší a strašnější byly jeho chyby. Jenže chyby jsou.. lidský. A on špatnej člověk nebyl, snažil se nebýt. Děkuju. :)
Já to mám tak střídavě.
Já to mám tak střídavě. Samozřejmě, ta zodpovědnost je mi jasná a je strašná. Ale bezohlednost, se kterou využíval některé lidi, ta se mi odpouští jen těžko. Taky jsem o tom dost přemýšlela.
Kachňátko
Moc pěkné a působivé.
Děkuju moc. :)
Děkuju moc. :)
Moc pěkné, líbilo.
Moc pěkné, líbilo.
Mimochodem, moje dcera dneska dočetla HP a Tajemnou komnatu, je to strašně zajímavé ji sledovat, jak to čte (jako začala v úterý večer, na to, že to má 284 stran a chodila normálně do školy...), u jakých pasážíse směje, co se jí líbí a tak. Každopádně mi dneska říkala: a nestane se tam nic Brumbálovi, viď? Tak jsem si pomyslela: jó, kdybys, holka, věděla...
Děkuju!
Jé, to je skvělý :) taky jsem byla nadšená, když se moje (o jedenáct let mladší) ségra začetla do Harryho Pottera. Bohužel se prokousala jen prvními dvěma díly a mnohem víc si nakonec oblíbila filmy (který zase já až tak moc nemiluju, kromě trojky, i když teď už je začínám taky brát na milost :)). A jo, tomu se toho stalo až moc..
Jako rodiče máme tu moc
Jako rodiče máme tu moc zakazovat a povolovat :-) Takže jsem neoblomně řekla, že na film se může podívat, teprve až po dočtení knihy. Ono je to i z toho důvodu, že bude vědět, co tam je, protože už to zná z knížky, ona jinak filmy dost prožívá a i se u toho často bojí.
Chvála ti, jsi uvědomělý
Chvála ti, jsi uvědomělý rodič! :D Naši HP nikdy nečetli, a tak jim to bylo poměrně dost jedno. A jako sestra, byť o hodně starší, takové právo bohužel nemám. :)
U nás taky Jáchym smí koukat
U nás taky Jáchym smí koukat až po knize. Zastavili jsme ho zatím na pětce, hrozně chtěl číst dál, ale máma pravila rozhodně, že už pětka byla pro starší a ať si počká. (Teď čte pro změnu Pána prstenů. /Na které je podle mě ještě menší, ale táta jinak nedal./)
Tak já zase vyloženě mluvit
Tak já zase vyloženě mluvit dětem do toho, co mají a nemůžou číst, taky nechci, a to ani dětem, který budu jednou mít, jestli teda budu. Doporučit, popostrčit večerním čtením nahlas, klidně. (Když jsem to zavedla se ségrama, docela to fungovalo. :)) Ale ze svý pozice mám pocit, že bych na zakazování ani jako rodič neměla úplně právo. :) Aspoň mně by to jako menší to čtení dost zkazilo.. u ségry mě to mrzí, ale ona není moc povaha, kterou by knížky nadchly tak jako kdysi mě - kdyby chtěla číst dál, tak by četla, viď. :)
Zajímavé, určitě bych
Zajímavé, určitě bych nenechala dítě číst knížku, o které si myslím, že pro něj není, a zejména že si ji v daném věku neužije tak, jak by bývalo mohlo. Doteď mě mrzí, že jsem některé knihy četla moc brzo a jiné moc pozdě a hrozně si cením toho, že mi táta dával odmala povinnou četbu, takže jsem spoustu knih přečetla v ideálním věku.
Ale samozřejmě ne všichni jsou čtenářské typy - taky jsme měli s Jáchymem starosti, protože ho bavil akorát počítač, ale když jsme si ním přečkali ty první fáze prokousávání se, najednou se hrozně chytil a teď čte vážně dobře, takže z něj máme radost. :)
Tak já myslím, že je rozdíl v
Tak já myslím, že je rozdíl v tom si o tom s dítětem promluvit, vysvětlit mu to (a pak ho nechat, ať se rozhodne samo, vždyť je to jeho věc, jestli si to zkusí, nebo ne, ne?), a prostě mu to zakázat. Taky mám knížky, který jsem četla "moc brzo". Ale spousta z nich mi už v tom věku něco dala, a když jsem je pak o roky později četla znovu, líbilo se mi právě to, jak jsem je najednou vnímala úplně jinak. :) Taky je to asi hodně individuální, uznávám. Ale zakazování čehokoli s tím, že "na to jsi ještě moc malá", by třeba zrovna u mě vedlo akorát k tomu, že bych si to najust přečetla. :)
(Jinak, s tou povinnou četbou - ono je to na jednu stranu hezký. Na stranu druhou, já jsem třeba člověk, který má s čímkoli "povinným" dost problém. Takže se trochu bojím, že by mě to od čtení spíš odradilo. Ale tím neříkám, že je to špatně - jen že každej to má jinak a každej rodič prostě musí odhadnout, jakej přístup jeho dítěti vyhovuje víc. :))
Tak je pravda, že zákazy
Tak je pravda, že zákazy mohou mít tenhle paradoxní dopad, ovšem u nás doma by to nešlo. (Tam se neschováš ani se sušenkou, natož s knihou. :D) Navíc mají rodiče dost velkou autoritu na to, aby se takovéhle příkazy neporušovaly. A v devíti letech ještě člověk většinou poslouchá tak jako tak.
Máš hodně svobodomyslný pohled, my jsme asi prostě zarytí feudálové. :D
Tak já to chápu. Jen právě
Tak já to chápu. Jen právě sama za sebe takhle autoritativní rodič být nechci, zčásti i proto, že na to fakt nemám povahu. :)
Promiň, už končím. :)
Je to zvláštní pocit, když se
Je to zvláštní pocit, když se vám v životě znovu vynoří člověk, kterého jste kdysi znali a pak ztratili z očí. Je to stejné... a jiné.
Děkuju za komentík. Věřím, že
Děkuju za komentík. Věřím, že to musí být zvláštní.. navíc mezi těmihle dvěma zela už roky hodně špatně překlenutelná propast. Ale nějak to nakonec dokázali. Aspoň trochu.
To je tak krásné!!!
To je tak krásné!!!
Děkuju moc, ty tvoje
Děkuju moc, ty tvoje vykřičníky mě vždycky potěší :)
Já se z vás všech zvencnu! :-
Já se z vás všech zvencnu! :-)
Drabble je pěkné, dojemné.
Při četbě diskuse se cítím jak Cizinec v cizí zemi :-)
Děkuju, jsem ráda, že se líbí
Děkuju, jsem ráda, že se líbí. :)
Proč si připadáš jak cizinec v cizí zemi, to ovšem moc nechápu :)
Protože nejsem potterovec,
Protože nejsem potterovec, proto :-) Beru ty knížky tak, jak byly napsané. Vnímám postavy, jak byly zamýšlené. Nemám k nim ty vztahy, jako by byly živé... a tak.
(tak, a teď mě už nikdo nebude mít rád :-/)
No, Ryo, já jsem totální
No, Ryo, já jsem totální neznalec HP, já knihy nečetla a HP znám jen z jednoho filmu na půl oka shlédnutého a motá se mi do toho spousta FF, takže já vůbec netuším, co je kánon a co ne. HP drabble beru tak, že buď se mi líbí a řeknou mi něco i bez HP, pak komentuju, nebo ne, a nepíšu radši nic :).
No jo no, máš pravdu :-)
No jo no, máš pravdu :-)
Ale blbost, proč by tě nikdo
Ale blbost, proč by tě nikdo neměl mít rád? :D
Vždyť je to úplně normální, ty to máš takhle s HP, já třeba s Narnií (kterou jsem pořád ani nedočetla) a se spoustou dalších příběhů. Každý máme to svoje, čeho se držíme, co milujeme. :) Já holt potterovec jsem, vždycky jsem byla, a nechci to měnit. :)
(Mimochodem ale kánonu se zrovna většinou dost snažím držet. Zrovna tohle si jako kanonickou scénu docela představit dovedu. :))
Ale já ty knížky znám, četla
Ale já ty knížky znám, četla jsem je všechny možná - dvakrát? třikrát? - jenom mi prostě schází to ff podhoubí (a je toho prostě moc :-)a moc mě to nebere...). Tak moc díky :-)
Však já to ani nemyslela tak,
Však já to ani nemyslela tak, že je neznáš :) proto jsem zmínila tu Narnii, kterou taky znám (i když jsem ji pořád nedočetla) a zřejmě bych o ní psát i dokázala, ale nějak se mi nechce. Ještě lepší příklad je možná Zeměplocha, tam to mám skoro úplně stejně jako ty s HP. :) Beru to prostě tak, jak to je, a třeba ta zeměplošská drabblátka si užívám, ale jakéhokoli rozebírání dějů a postav v komentářích se většinou zdržuju, protože mi to fakt nic neříká.. :)
Ano. A díky moc za povzbuzení
Ano. A díky moc za povzbuzení:)
Není zač, simtě :)
Není zač, simtě :)
Já tě určitě nebudu nemít
Já tě určitě nebudu nemít ráda kvůli tomuhle. Byla jsem potterovec a tak úplně mě to nepřešlo, ale po sedmém díle mi zůstal poněkud naštvaný vztah, kterému různé autorské dodatky v rozhovorech a na internetu neprospěly a Prokleté dítě to ještě trochu pohnojilo nanovo. Momentálně to vidím tak od toho pátého dílu takové jako šrafované, že něco se tam sice stalo, ale ne všechno beru tak úplně na vědomí...
...
drabble je tak dobré, že si musím Vánoční povídku přečíst! Ale asi až za týden.
Jé, děkuju! To mě nesmírně
Jé, děkuju! To mě nesmírně vesmírně potěšilo. :))
Krásné. Oblíbené.:-)
Krásné. Oblíbené.:-)
Kachna.:-)
Jé, moc děkuju! Takový milý
Jé, moc děkuju! Takový milý komentář jsem při dnešku potřebovala :)
To je opravdu výborný od
To je opravdu výborný od začátku do konce. Ladí to jak k mému poněkud naštvanému vztahu k Brumbálovi, tak i k potřebě vidět, že nějaké to sourozenecké pouto tam přece jen je a snad i na obou stranách nějaká potřeba ho oprášit. Moc to na mě zapůsobilo.
Mockrát ti děkuju, jsem ráda,
Mockrát ti děkuju, jsem ráda, že to zapůsobilo. Mně to leží v hlavě už od těch Vánoc a dřívějška, kdy jsem nad tímhle jejich vztahem hodně přemýšlela.. věřím, že tam ta potřeba byla. Líbí se mi ta pasáž někde z konce sedmičky (nemám teď knihy u sebe), kde Albus mluví o svým "mnohem obdivuhodnějším" bratrovi. Nějak mi z těchhle jeho slov úplně sálá ne tak úplně naplněná potřeba vrátit alespoň něco z toho vztahu zpátky.. otázka pro mě je, jestli vůbec bylo na co navazovat, proto ten název. Ale jako nepoučitelnej optimista věřím, že to do určitý míry dokázali. :)
Ja jsem tak rad, ze o nich
Ja jsem tak rad, ze o nich dvou dal pises. Ponevadz ta vanocni povidka byla opravdu kratka na cely jejich pribeh!
Byla, máš recht. A děkuju moc
Byla, máš recht. A děkuju moc. :)
Stránky